close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

6. Díl- DŠ

13. června 2010 v 16:05 | Anďa |  ff-Druhá Šance

Dny plynuly. Mohl to být týden, dva, nebo možná tři?
Seděla jsem zavřená v pokoji a vylézala jen v nejvyší nutnosti na záchod, nebo pro jídlo, které jsem stejně vyhazovala do koše.
Nezavolal, nenapsal. Proč? Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že se cítí stejně jako já.
Kdyby se ozval, moje srdce by puklo. Puklo by žalem, bolestí a smutkem. Čekala jsem, že že se mi bude stýskat a bude mě bolet jeho odchod, ale takovou vlnu bolesti jsem nečekala, byla mnohem větší, než ta na kterou jsem se připravovala.
Večer co večer jsem se vyhýbala opilému tátovi.
Až do teď.


,,Mami?!" křikla jsem, když se z koupelny ozval menší dunivý náraz.
Pomalu jsem šla tím směrem a to co jsem uviděla, ten pohled nikdy nezapomenu.
Ležela tam máma. Zápěstí měla zkrvavené a hleděla na mě s dokořán otevřeným očima, v polosedu opřená o vanu.
Okamžitě jsem k ní běžela a snažila se nahmatat tep, ale nic.
Bylo pozdě. Zvedla jsem telefon, zavolala záchranku a čekala. V očích měla smutek, celé se jí leskly. Slzy se mi draly ven a já ze rozvzlykala.
Nejen, že jsem neměla Joa, neměla jsem už ani mámu.
Čas úmrtí 10:04 p.m.


Pohřeb byl o dva dvy později.
Nebyl tam nikdo kromě mě a táty, který byl kupodivu střízlivý. Zase pršelo. Bylo chladno a já tam stála před jejím hrobem jen v plandavých, černých šatech. Od doby kdy odjel mi váha ukazovala o celých 8 kg méně. Každý den mi bylo zle a na jídlo jsem neměla ani pomyšlení.
Na hřbitově jsem zůstala, dokud se nesetmělo a pak jsem se pomalu vydala temnými uličkami domů.
V oknech se svítilo, takže teď věřit jen v zázrak, že dokážu kolem táty projít aniž by si mě všimnul. Potichu jsem zavřela vchodové dveře q mířila do obýváku.
Když jsem otevřela dveře, nikdo tam nebyl, pouze v televizi vysílali fotbalový zápas,
Už jsem byla u schodů, když tu mě někdo popadl za rameno a otočil.
Stál tam. zlostí jen pěníl. V tu ránu jsem byla jak přikovaná k zemi. Připravovala jsem se na silnou ránu, až mě zase udeří.
Nečekala jsem dlouho. Schytala jsem to plnou silou do břicha až jsem vyjekla bolestí.
Sarpl mě za ruku a tahal ke gauči. nechápala jsem to. Silou mě na něj schodil, málem mi to vyrazilo dech. Pořád jsem byla v šoku.
,, Když tu není máma, musíš ty."
Došlo mi to. Chtěla jsem rychle vyskočit a začít utíkat, ale než jsem stačila pohnout jen prstem vyjekla jsem, když na mě dolehl svými 90 kilogramy.
Nemohla jsem pořádně dýchat a než jsem si uvědomila co se děje byla jsem nahá a mé oblečení se válelo roztrhané po koberci.
Pak se to stalo. přesně to co jsem si nepředstavovala ani v těch nejhorších snech.
Zneužil mě, pošpinil mě. Vlastní dceru. Choval se při tom tak hrubě, že jsem asi po necelých deseti minutách omdlela.


Když jsem se na druhý den probudila na zemi, bez oblečení, myslela jsem si, že se rozpadnu. Na břichu se mi od podbřišku až po pupík rýsovala temně fialová modřina.
Celý ten densem jsem strávila zamčená v pokoji, svíjela jsem se v bolestech a přemýšlela.
Při tom všem jsem si začala uvědomovat jednu věc. Svouje poprvé, které jsem si představovala něžně a romanticky, jsem prožila při znásilnění a ještě k tomu s mým vlastním otcem. Měla jsem chuť skoncovat se životem.
To neudělám, protože na světě je ještě jeden člověk, kvůli kterému má cenu žít.
Věřím, že se vrátí.


(pardon za chyby opravovala sem to ve wordu, nevím snad to fungovalo)
 


Komentáře

1 NJK.Girl NJK.Girl | Web | 31. října 2010 v 13:38 | Reagovat

no to nemyslíš vážně! O_O doufám, že s tím Joe něco udělá jako!!! takhle sem ffku dlouho neprožívala :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1