close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

5. Díl- Hero

14. června 2010 v 19:56 | Anďa |  ff-Hero

5.Díl


Tohle představování se mi začíná líbit.
Její ruce jsem si dal za svůj krk a přitáhl si ji za boky.
Pokračovalo by to dál, kdyby někdo lehce nezaklepal na dveře. S nechutí jsem otevřel obě oči a obraz se mi rozplynul. Kouknul jsem se na budík a uviděl 00:08. To snění zabírá tolik času?
Všichni nejspíš už budou spát, tak jsem zvolil šeptání.
"Ano?" zašeptal jsem, když se klepání ozvalo po druhé.
"Joe?" ozval se třepotavý hlas Suzie.
"Suzie, copak?Jak to že nespíš?" zvedl jsem se z postele a šel jí naproti, jelikož nejistě stála v mých pootevřených dveřích.
"Vzbudila jsem se a už nemůžu usnout."mnula si nervozně dlaně.
" Taky nespím, chceš prášek na spaní?" usmál jsem se na ni, aby se už konečně uklidnila a přestala být tak nervní.
I když, co čekám, dneska, teda vlastně včera ji umřeli rodiče a ona má být klidná?
"Byl by jsi tak hodný, vážně tě nechci rušit, nebo tak jen...." nervozita neustupovala a ruce si mnula ještě rychleji.
"V pohodě." zase jsem se usmál, povzbudivě a chytl ji za ruku. Měla ji teplou, přesně jak v mé představě, nebo snu?To je fuk, ale dost se to podobalo tomu co jsem si vysnil.
Jen se nejistě usmála a šla poslušně za mnou. Pořád jsem ji držel za ruku a po tmě šel do kuchyně, kde jsem rožl malé světýlko na kuchyňské lince. Jednou rukou jsem vzal sklenku z vytríny, nalil do ní vodu, posunul se k druhé skříňce a vytáhl malý modrý prášek.
Oboje jsem posunul před Suzie a čekal až to vypije, ale ruku jsem ji nepustil. Nejen že to bylo příjemné, ale pořád se třepala. Chtěl jsem ji nějak vyjádřit podporu a jak už jsem ji jednou řekl, jinak to prostě nesvedu. Spolkla prášek a zapila ho vodou, stále mě ale držela za ruku.
Beze slova jsem zhasl světýlko a zase ji vedl zpátky ke schodům.
"Poror, schod." zašeptal jsem dopředu.
"Co, kde?" řekla trochu vyděšeně.
Byla tam naprostá tma, dneska bylo zataženo, takže nesvítily ani hvězdy a ani měsíc. Rukama jsem ji lehce chytl za boky a pomohl ji, aby třeba nespadla. Jen mi vděčně stiskla ruku. Pomalu jsme došli až před její pokoj, který byl vlastně naproti toho mého.
"Tak....dobrou noc." usmál jsem se ve tmě, i když to asi ani neviděla.
"J-joe, pprosím, nezůstal bby j-jsi se mnnou dokud neeusnu?" polkla. Bylo to celkem milé, když takhle mluvila.
"Když mi daruješ kousek postele?" odpověděl jsem otázkou, i když sám jsem byl mile potěšen, můžu s ní být o trochu déle.
Otevřeli jsme k ni dveře a já si lehl na kraj postele a hleděl do stropu. Překvapilo mě, že nemá zastřeno, takže tady bylo trošku světla od pouliční lampy. Lehla si vedle mě. Chvíli jsme jen mlčky leželi, ale na konec se ke mně přitulila což bylo dost příjemné. Objal jsem ji kolem ramen a hladil po ruce.
"Promiń, že tě tak zatěžuju." zašeptala po chvilce a přitom si lehce povzdychla.
"Nezatěžuješ mě a už se přestań omlouvat, kdybych nechtěl, nedělám to." řekl jsem popravdě.
Zase bylo chvíli ticho, dokonce jsem si myslel, že už spí.
"Víš, pořád musím myslet na to, co budu dělat a jak to bude dál." lehce se promrvila.
"Máš na výběr, buď se vrátíž do Merrimacku, nebo zůstaneš u nás." postřapatil jsem jí vlasy. Možná si k ní dovoluji víc, než by jsem po 4 dnech, co se známe měl, ale nic neřekla, neodtáhla se, ani nenaznačila, že by jí to vadila, tak co.
"Nevím, jestli by bylo vhodné zůstavat u vás, nechci vás otravovat, nejsem navíc ani výdělečně čínná, studuju, neměla by jsem vám čím platit jídlo a podobné věci." viděl jsem jak v šeru těká očima po místnosti.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1