close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

5. Díl- DŠ

13. června 2010 v 16:05 | Anďa |  ff-Druhá Šance
Angela
Nešla jsem domů. Musela jsem to všechno rozdýchat. Pomalu jsem se poflakovala po zašedlé ulici,
Pršet přestalo.
Domů jsem přišla až když se setmělo. Odložila jsem si kabát a pomalu šla až do obýváku.
Bála jsem se.
Ano, vždycky jsem dostala nějakou tu facku, když byl táta opilý, ale tohle se ještě nestalo.
Věděla jsem, že to přijde, že se přestane ovládat úplně a buď to já, nebo máma odneseme.
Když jsem otevřela dveře, nic tam nebylo. Stůl byl uklizený, koberec vyluksovaný. Co nejtišeji jsem proplula tou místností, která mi to připomínala a zapadla jsem do svého pokoje. Koukla jsem se na mobil. SMS.
,, Zítra ráno v deset." od Joa.
Nemusel psát co o desáté.
A je to tu zase. Začali mě pálit oči. Tentokrát jsem tomu nebránila. Lehla jsem si do ustlané postele a slzy mi pomalu stékaly po tváři. Věděla jsem, že se s ním nedokážu rozloučit a proto tam nepůjdu. S tímto přesvědčením jsem usla.

Ráno
Vstala jsem. Nejdřív jsem koukla do zrcadla a zjistila, že červenější oi než ty moje jsem ještě neviděla.
Oblékla jsem se a omyla si obličej. Vyčistila si zuby.
Hodiny ukazovaly přesně 9:05.
Jedu tam!! Prostě musím. Sletěla jsem po schodech dolů jako blesk. Pozdravila mámu, která snídala a utíkala na letiště.
Nemám šanci to stihnout. Letiště je daleko a peníze na taxíka nemám.
Stejně jsem se rozutíkala po chodníku až se za mnou lidi otáčeli.

Když jsem celá udýchaná doběhla do letištní haly bylo přesně jedna minuta po desáté.
Sotva jsem se prodřela mezi davy lídí spatřila jsem takové menší letadlo a do něj nastupovali 3 kluci.
Vyběhla jsem ven.
,,Joe!" křikla jsem co to šlo.
Neslyšel mě. Dál nastupoval. Už byl na předposledním schůdku, když se najednou otočil.
,,Ang!" zařval když mě uviděl.
Shodil tašku, snad nadsvětelnou rychlostí zutíkal schody a v tu ránu už mě mačkal.
Nevydržela jsem to, pevně jsem ho obejmula a v tu ránu jsem viděla všechno rozmazaně. Slzy se mi nekontrolovatelně valily ven.
,, Myslel jsem, že nepříjdeš." promluvil roztřeseným hlasem.
,, Nemohla jsem.....ja, nechci abys odjel." slyšela jsem sama sebe jak tohle říkám.
,, taky to nechci." hlesnul a podíval se mi do oči.
Leskly se.
Přes jeho rameno jsem uviděla, že na nás upřeně hledí jeho bratři.
Bylo mi to jedno.
,, Mi-miluju tě" podívala jsem se na něj.
To bylo hodně i na něj. Jedna slzička mu stékala po chladem zrůžovělé tváři.
,, Taky tě miluju." odpověděl.
Pořád na mě zíral. Dal dolů ruku z mého pasu. Z krku si odepnul řetízek a připnul mi ho.
,, Chtěl bych abys ho nosila. Já,....vrátím se." řekl.
Pomalu se ke mně přiblížil a něžně mě políbil. Byl to krátký polibek, ale vyčetla jsem z něj hodně. byly v něm všechny emoce. Smutek, lítost, strach z toho že se neuvidíme, i přesto, že mi to slíbil.
Podíval se mi do oči.
Vzala jsem ho za ruce a jemně je stiskla.
,, Budu ho nosit a budu tu na tebe čekat." odpověděla jsem a pořad svůj zrak upírala do jeho očí.
Tentokrát jsem ho políbila já. Chtěla jsem si to všechno dopodrobna zapamatovat. To jak voněl, hřál, jak jeho rty byly jemné a teplé, tmavé oči, absolutně všechno. Do detailů.
Naposledy mi stiskl ruku, a pomalu odcházel.
Naše ruky se pomalu natahovaly až byly v takové vzdálenosti, že se musely rozpojit.
Před vchodem do letadle se ještě otočil a nastoupil.
Pořád jsem tomu nevěřila.

Hleděla jsem na malou tečku, která pomalu mizela mezi mraky.
Takže takhle to skončí?
Necítila jsem nic, jen prázdno.
Uvnitř mě nebylo nic, pouze bolest.


To be continued
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1