close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

5. Díl- Cloud world and glow of my life

14. června 2010 v 18:13 | Anďa |  ff-Cloud world and glow of my life
5.    Díl

" Tady máš něco na span..." nedořekl, když mě uviděl brečet.
" Bee.." sedl si ke mně a objal kolem ramen.
Jen jsem se přes slzy usmála.
" Promiň, já jen, promiň...." vůbec jsem nevěděla co říct.
Takhle si asi naše shledání po měsíci nepředstavoval.
" Chceš o tom mluvit?" přejel mi dlaní po tváři a víc mě k sobě přimáčkl.
" J-já nevím. Když mě to tak strašně mrzí, všechno. Proč nemůžu mít normální rodinu. Jako třeba ty?" podívala jsem se na něj bolestně.
Nikdy jsem chvůli tomu nebrečela ale teď se to všechno nahromadilo. Už to nešlo, nešlo říkat, že o nic nejde a že je to fuk. Bolelo mě to.
" Od patnácti mi přestal posílat peníze, nemám žádnou práci, nikde mě v mých letech nevezmou, roznáším noviny, sotva mi to vyjde na nájem a nějaké jídlo. Holky se o to vůbec nestarají, je jim to fuk. Lily je 18, nikde nepracuje, do školy nechodí, Kiki to samé. Všechno musím dělat já. Všechno musím platit, o všechno se musím starat. Každý den chodím kolem jednoho sekáče, už dva měsíce se mi tam líbí jedno tričko, dva měsíce kolem něj  chodím. Stojí 20 dolarů, blbých dvacet dolarů, ale já si to nemůžu dovolit, prorotože by jsme pak byly celý týden bez rohlíků. Omlouvám se, promiň, nechtěla jsem to říkat." odtáhla jsem se.
Jen se na mě soucitně díval. Nechci aby si myslel, že mu to říkám, protože chci aby mě třeba založil, jen je to jediný člověk, který mě vyslechne a který se pokusí mi porozumnět.
Zase mě pevně objal. Krásný pocit bezpečí.
" Jsem rád, že jsi mi řekla o svých problémech, vždycky tady budu pro tebe. Všechno mi můžeš říct rozumíš?"
Jen jsem neznatelně přikývla.
" Fajn, teď se převleč a pujdem spát. Už na to nemysli." pohladil mě po vlasech.
Strčil mi do ruky nějaké obří tričko.
" Otočíš se?" zasmála jsem se, když se na mě pořád díval. Už jsem si vyslíkla mykynu.
" Ehm, jasně promiň." trochu zrudnul a otočil se směrem ke dveřím.
Vyslékla jsem si všechno kromě kalhotek a navlékla na sebe to velké triko.
" Mám to jako noční košili." zasmála jsem se.
Jen se otočil a prohlídl si mě.
" Jo to jo, ale sekne ti to." zasmál se.
" Takže, kde budu spát?" porozhlídla jsem se kolem dokola.
" Tady." ukázal na obří postel. Zabrala by tak minimálně půlku mého pokoje.
" A ty budeš spát kde?"
" Ustelu si na zemi." vytahoval deky.
" Já tě nechci vyhánět z vlastní postele." argumentovala jsem.
" To nevadí." usmál se.

NICK
Vůbec jsem nemohl usnout. Pořád jsem musel přemýšlet nad tím vším. Byl jsem příšerně šťastnej, že můžu být sní, ale na druhou stranu mi bylo líto, co všechno prožívá.
Začalo pršet.
Bydleli jsme až v podkroví hotelu, takže to šlo dost slyšet.
" Nicku?" zašeptala zničeho nic Bee.
" No?"
" Nemůžeš usnout?" pořád šeptala.
" Ne nemůžu a nemusíš šeptat, vedle spí jen Joe a toho by neprobudila ani atomovka, zbytek má pokoje na druhé straně apartmánu." zasmál jsem se.
" Nechceš si povídat?" zeptala se už normálním hlasem.
" Tak jo."
" Fajn, ale pojď nahoru, nehodlám se dívat dolů do tmy." zasmála se.
Tak jsem tedy vylezl z vyteplené peřiny a sedl si k ní na postel.
" To tam budeš sedět?" zahihňala se zase.
" Tak ty se budeš smát jo?" řekl jsem výhružně a skočil na místo odkud se ozývaly zvuky.
" Hééj." zasmála se.
" Nevidím peřinu a začíná mi být zima." řekl jsem po chvíli.
" Tady." přistrčila mi ji a podle toho vrzotu vstala z postele.
" Kam jdeš?"
" K oknu." oznámila klidně, jen matně jsem viděl její siluetu, byla tu fakt tma.
" Proč?" nechápal jsem.
" Udělat tohle." odpověděla a odestřela. V tu chvíli pokoj prozářil měsíc. Viděl jsem ji úplně jasně, úplněk zářil přímo do okna.
Vrátila se zpátky, přikryla se peřinou a přeze mě taky kousek přehodila.
" Už vidíš?" otočila se na mě.
" Jo už vidím dokonale." usmál jsem se na ni.
Vypadala krásně. Rozcuchané vlasy, úsměv na tváři ji osvicoval svit měsíce.
" O čem si chceš povídat?" uvelebil jsem se pohodlně na zádech.
" Už o ničem." zívla a uvelebila se vedle mě.
" Tak proč jsem tu lezl?" podivil jsem se.
" Abych tě sem přilákala a navíc cítím se trapně když ležíš na zemí a tahle postel má skoro tři metry na šířku." zavrněla.
" Tak fajn." lehce jsem ji objal kolem ramen a ona se ke mně přitulila.
" Dobrou noc." zachrněla a už začala lehce oddychovat.
Za chvíli jsem to zalomil taky
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1