4. Díl
"Suz?" lehce jsem se jí dotkl rukou.
"J-já musím jíttt." řekla roztřeseně, začala očima těkat po stěnách obýváku, ale stále se nehnula.
"Suzie.." pohladil jsem ji po ruce.
Prudce se zvedla a rychlou chůzí odešla nahoru.
Taťka jen mamku objímal kolem ramen.
"Joe, běž za ní, neměla by být sama v takové situaci." smrkla mamka.
Jen jsem se sebral a odešel za ni.
Ani jsem neklepal, rovnou jsem vešel a spatřil ji jak stojí u okna.
"Suzie..."řekl jsem její jméno už asi po třeti a chytl jí za ramena. Je blbé to říkat zrovna v takové situaci, ale malinko jsem si užíval těch lehkých dotyků.
Otočila se ke mně, ale do očí se mi nepodívala. Myslím, že byla asi dost v šoku.
Jen se pořádně nadechla a polkla. Párkrát zavřela a pak znovu otevřela oči. Pořád jsem ji držel za ramena.
"Oni jsou mrtví?" vzhlédla ke mně s třpitivýma očima.
Jen jsem neznatelně pokýval hlavou.
"Mě to nějak nedochází..." zase pokla.
Znovu sklopila pohled a hleděla někam na můj hrudník. Pak už jí několik slz steklo, ale nebyl to pláč sám o sobě, jen ji stékalo pár třipitivých slziček, nic víc.
"Bože..."opřela se o mě čelem a já ji lehce objal.
Ze šoku už asi byla vzpamatovaná a plně si to uvědomovala. Čím dál tim víc se začínala třepat. Rychle se ke mně přitiskla a rukama mě taky objala kolem pasu, stiskl jsem ji pěvněji.
"Co budu dělat?Jsem sama." vzdychla ale pořád se mě nepouštěla.
"Nejsi, jsme tady my. Nenecháme tě v tom." začal jsem ji jemně hladit po zádech.
"Joe, Suzie?" ozvala se za námi máma a smrkla do kapesníku.
Suzie se ani nehnula z mého objetí a já jen otočil hlavu abych na mámu viděl.
"Volali od policie, těla nalezena nebyla." odešla se smrkotem zpátky.
Ucítil jsem jak Suz silně semkla víčka.
"Díky." řekla najednou.
"Za co?" optal jsem se nanápadně.
"Za všechno, vím, že to nemusíš dělat a jsem ti moc vděčná, že jsi tady." lehce otočila hlavu na mé hrudi.
"Nevím jak ti je, ale to neví nikdo z nás. Jinak ti podporu vyjádřit neumím." pohladil jsem ji po vlasech. Ještě jsme tam několik minut takhle stáli a stáli by jsme i dýl, ale už byla unavená.
"Dobrou noc." popřál jsem ji, když ležela v posteli. Stejně oblečená a i neumytá, ale kdo myslel v tuhle chvíli na oblečení. Navíc, viděl jsem na ni, že už by se asi nezvedla.
"Dobrou." zívla a zabořila hlavu do polštáře. Bylo to děsně roztomilý.
Sám jsem sešel dolů, kde už byla jenom mamka a taťka.
"Jak to nese?" optal se taťka.
"Žádný hysterický záchvat breku, spíše obrovský šok." odpověděl jsem.
"Teď spí, řekl jsem jí, že ji v tom nenecháme...." nakousl jsem téma.
"No víš, už jsme o tom mluvili, není to tak jednoduché." začal táta.
"Ale pokusíme se." dořekla za něj máma.
"Vždyť už je plnoletá, může se k nám nastěhova." řekl jsem nechápavě.
"To, ale bude muset rozhodnout ona. Joe pochop. Je tu 4 dny, nikoho tu nezná kromě nás, u ní doma zná všechny, navíc má tam školu, samozřejmě, že ji to nabídneme, ale v žádném případě na ni nebudeme tlačit."vysvětlil mi táta.
Jen jsem pokýval hlavou a vydal se do svého pokoje. V duši jsem si přál, aby tady zůstala. Sice ji neznám dlouho, ale našel jsem si k ní určitou cestu.
Za tu dobu jsem poznal, jak je chytrá, v mnohých vědomostech převyšovala i našeho einsteina Nicka a to už je co říct. Taky byla výjmečně krásná, člověk by řekl, že toho holka jako ona musí dost využívat, ale ona to nedělala. Nepohazovala vlasy, nemrkala svůdně očima, nenosila schválně upnuté trička i s výstřihem, jen proto aby ji vynikly prsa a zbytečně neodhalovala své nohy. Byla si vědoma své krásy, ale nezneužívala ji a právě to se mi na ní líbí. Ovšem, kdybych měl počítat věci co se mi na ní líbí, nejspíš by jsem se ani nedopočítal. Nechovala se výjmečně, ale výjmečná byla.
Hodil jsem si rychlou sprchu, oblékl si pyžamo a lehl do postele, ale spánek pořád nepřicházel. Pořád jsem nad tím vším musel přemýšlet. Odjede, zůstane? Pořád jsem si v mysli přemítal různé možnosti a hlavně otázky na které neznám právě teď odpověď.
Začal jsem přemýšlet o jiných věcech, které by byly schopny navodit mi spánek. Nevím proč, ale najendou se mi před očima objevila ona. Byl to sen?To nemůžu říct, ale viděl jsem sebe a ji. Jako bych byl třetí osoba. Stáli jsme na louce a já ji držel za ruce. Pořád jsem viděl sebe a ji, ale zárověň jako by jsem cítil teplo její dlaně na svých rukou. Byli jsme si tak blízko, lehce jsem ji políbil na rty a bylo to, jako by jsem na svých rtech pocítil její svěží dech, který voní po hašlerkách, bez kterých nedá ani ránu.
