close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

4. Díl- Cloud world and glow of my life

14. června 2010 v 18:12 | Anďa |  ff-Cloud world and glow of my life
4.    díl
Celý ten měsíc jsme si pořád volali. Mezitím, Kiki s Lily založily kapelu a snaží se prorazit. Mají problém, chybí jim zpěvačka, takže občas když zkouší, pomáhám já, ale vážně žádná sláva, já zpívat fakt neumím.
Momentálně mám po příjmačkách na střední, ještě mi nepřišla odpověď. Jsem z toho celá nervozní.
Ellí spolu se svou matkou už odjela zpátky do Čech. Po ní se mi taky stýská, už jsem si zvykla na něco normálního v našem bytě.
"Crrr." ozve se.

" Jďete tam někdo, já jsem v koupelně." zařvu.
Když, ale dotyčný pořád zvoní a nikdo mu nejde otevřít, obmotám kolem sebe ručník a vylezu naštvaně ven. Těsně před dveřmi ještě zařvu na holky.
" Fakt jako díky!!!" když otevřu dveře rozbuší se mi srdce štěstím.
" Nicku??" nevěřím vastním očím.
" Ahoj Bee, teda takový přivítání." sjede mě celou pohledem.
" Konečně si tady tak ráda tě vidím." kašlu na to, že mám na sobě jen ručník a skočím mu kolem krku až ho povalím do chodby na zem.
" Neměl jsi přijet až zítra?" pořád na něm ležím a obímám.
" Chtěl jsem tě překvapit a jak vidím, povedlo se." setřel si pár kapek vody z obličeje, které dopadaly z mých mokrách vlasů.
" To jo." oba jsme se najednou rozřechtali.
Musela jsem si potáhnout kousek tu osušku aby mi nespadla.
" Bee jsi v po..." zasekla se Lily.
Nasledně taky vybuchla smíchy.
" Hezký, kdyby vás tak  někdo viděl, pochybuju, že by si myslel, že jste jen přátele."
" Haha." řekla jsem kysele a zvedala se ze země.
Nick udělal totéž.
" No, ještě jedna taková věc, rodiče tě chtějí poznat." usmál se.
" T-to jako vážně?" vyvalila jsem oči.
" Jo, tak se jdi převlíknout." usmál se a prošel kolem mě dovnitř.
Radši jsem to dál nerozebírala a valila do koupelny.
Vyfénovala jsem si vlasy a valila se obléct.
Normálně pohodlně, nač se předvádět ať mě poznají takovou jaká jsem. Říkala jsem si v duchu.
Sáhla jsem po volných kapsáčích a mykyně, v tom obvykle chodím.
" Můžem jít." vyšla jsem z pokoje.
Všechny pohledy se stočily ke mně.
" Děláš si srandu?V žádném případě. Takhle tam nemůžeš jít, co si pomyslí?!!" vyjela Kiki.
" Pomyslí si, že jsem normální člověk a je mi to jedno, jdeme." prošla jsem kolem ní a tahala Nicka za ruku.
" Jo, jasně, skvěle se mi s váma kecalo holky, uvidíme se." stihl ještě zamávat a už jsme byli venku.

Zastavilim jsme až před luxusním hotelem.
" Jsem trochu nervozní." řekla jsem.
" Neboj, o nic nejde, máma tě jen chtěla poznat. Kluci tě znají a táta je celkem v pohodě, myslím, že s ním si asi budeš rozumnět nejvíc, taky rád čte a je takový, no nevím jak to říct, ale myslím, že s ním to bude v pohodě. Máma je taky v pohodě, pokud by jsi tedy nebyla má přítelkyně, s nima má vždycky problém." zasmál se.
Trochu se mi ulevilo, ale stejně jsem byla nervozní.
Jeli jsme výtahem do nejvyššího patra a zakotvili v obřím apartmánu.
" Zavři pusu." pošeptal mi a lehce mi podzvedl bradu až mi kleply zuby.
" Je to obrovký, nikdy jsem nic většího neviděla." valila jsem čočky.
Vzal mě za ruku a táhl někam dozadu.
Odložila jsem si mykynu.
Na konec jsme došli do takové místnosti, mohl to být obývák.
" Mami, taťi, to je má kamarádka Bee. Bee, to jsou mí rodiče." představil nás,
" Moc ráda vás poznávám." usmála jsem se a podala jim ruku.
První mi podal ruku pan Jonas.
" Taky mě těší, Nick o tobě moc pěkně mluvil, prý čteš J. Deavera." usmál se.
" Ano, naposledy jsem od něj četla Dívčí hrob, jeho knížky jsou vážně skvělé mám problém se od nich odtrhnout." zasmála jsem se. Já nevím šlo to nějak samo. Lehce. Už jsem žádnou trému neměla, jeho táta byl vážně v pohodě.
Pak mi podala ruku p. Jonasová.
" Taky jsem ráda, že tě můžu poznat, konečně osobně." zprvu byla trošku podezřívavá, šlo to vidět, ale celý večer, kdy jsem se seznámila i s Kevinem a jeho ženou Daniellou, jsem se chovala, normálně, aspoň myslím, takže pak mi to ani nepřišlo.
S panem J. Jsem si hodně povídala o knížkách. S paní J. Zase vaření, což je můj koníček. S klukama jsem probrala kapelu, co si založily holky a řekla jsem jim, kdy budou vystupovat. Teď v jednom klubu.
Pak, ale přišla otázka, která mě mírně zaskočila, ale nedala jsem to znát.
" Jsi věřící?" zeptala se paní J.
" Jsem pokřtěná a do kostela občas zajdu. Můj táta byl hodně nábožensky založený, mám to po něm." snažila jsem se o milý ton, ale slovo otec se mi vyslovoval hodně těžce.
" Aha a co je vůbec s tvými rodiči." navázal pan J.
Ještě jsem to neřekla ani Nickovi, jak se posledně ptal. Bude to těžké, ale budu to mít za sebou.
" No víte, tady v Chicagu žiju sama. Mí rodiče žijí v Čechách. Mám ještě starší sestru. Moje máma zemřela při mém porodu..." odmlčela jsem se. Vážně se mi o tom nemluvilo příjemně.
Všichni se na mě jen soucitně dívali.
" Můj táta, si myslí, že to já jsem ji zabila a i když mě do mých 14 vychovával, nebyl to táta, jakého jsem si kdy přála. Asi před rokem, na moje čtrnáctiny jsme se šíleně pohádali před celou naší rodinou. Vyčetl mi, že máma zemřela kvůli mně a že jsem se nikdy neměla narodit. Od té doby jsem ho neviděla. Jen mi pravidelně do patnácti posílal peníze a zařídil mi abych odjela sem, do Ameriky. Teď už nejsem s nikým z rodiny v kontaktu, před dvěma měsíci, když jsem slavila patnáctiny, mi otec napsal dopis, kde mi jasně zdůraznil, že se nemám vracet domů, že si to přeje on a i zbytek rodiny." usmála jsem se, i když jsem měla oči plné slz.
Strašně to bolelo. V den mých narozenin.
Nikdo nic neříkal.
Nick mi jen stiskl ruku.
" Omlouvám se, že jsem teď zde musela navodit tak nepříjemnou atmosféru, jen jsem chtěla, aby jste to slyšeli všichni a víckrát jsem o tom nemusela mluvit." podívala jsem se na paní J. Ta jen soucitně přikývla.
" Nepřespíš tu dneska?Je už pozdě." podíval se na mě Nick.
" Nechci obtěžovat." řekla jsem nejistě.
" Ale neobtěžuješ zlatíčko, Nicku postarej se o ni." usmála se.
" Vážně to není nutné paní Jonasová." usmála jsem se na ni.
" Ale víš co?Tykej mi, říkej mi Denis a už žádné ale, bežte, my ještě probereme nějaké organizační věci.
Nick mi pomohl se postavit a odvedl mě někam na opačnou stranu apartmánu.
Posadila jsem se na postel a chvíli přemýšlela. Hodně živě jsem si teď všechno představovala, jaké to tehdy bylo, jak to bolelo. Slzy se mi spustily úplně samy a nešlo je zastavit
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1