3. Díl- My Best Friend or My Love

30. června 2010 v 17:21 | Anďa |  ff- My best friend or My love
Díky, komenty potěší =)

3. Díl
"Čí to byl nápad?" zeptal se.
"Její, ale chtěl jsem to stejně jako ona, promiň." sklopil pohled.
"Přišla k nám domů zrovna, když jste byli spolu, říkala, že jí spolu podvádíte a pak děláte, že jste jen kámoši, byla z toho úplně hotová, dokonce se i rozplakala. Vím, že to bylo hloupé, ale v tu chvíli mi to taky tak přišlo. Jste spolu často sami a držite se i za ruky a prostě tak nějak jsem jí to uvěřil a začal jí utěšovat. Nechápal jsem, proč si o tom s tebou nepromluví, ale pak jsem spadl do toho šíleného kolotoče, zase jednou přišla s brekem a pak se to prostě stalo..." vysvětloval.
"Hodláš se s ní rozejít?" hrál si s mými prsty Nick.
"Nejhorší na tomhle asi je, že já se do ní po tom všem asi zamiloval." pronesl zdrceně a sklopil hlavu.
Tohle se nedalo poslouchat. Vstala jsem a odešla do koupelny. Opláchla jsem si obličej a umyla si ruce.
"Cat, Joe už odchází." zaklepal Nick.
Nic jsem neodpověděla a vyšla z koupelny rovnou ke dveřím, kde stál Joe se zdrceným pohledem.
"Cat, mrzí mě ta modřina." snaživě se usmál.
"To je v pohodě." taky jsem se usmála a objala ho. Možná byl ze začátku trochu překvapený, ale pak mě taky pořádně objal. On mi přece nic neudělal, nemám důvod být na něj naštvaná.
"Nejsem ráda, že s ní chceš být, ale po něčem takovém co jste spolu prožili se ti nedivím, taky by jsem to nedokázala dělat bez citu." odtáhla jsem se. Nejspíš jsem trochu zrudla, ale jak vidím, nejsem sama.
"Tak ahoj, jo a mamka vám vzkazuje, že máte přijít zítra na večeři." mávnul na nás a už ho nebylo.
Nick seděl u televize a bezduše se na ni díval, spíš skrz ní. Sedla jsem si k němu.
"Je mi strašně, ale ani po tom všem se na něj nedokážu zlobit." koukl na mě.
"Je to tvůj bratr." pohladila jsem ho po tváři.
"Pořád bolí?" přejel mi lehoučce po líčku, avšak stále nespustil zrak z mých očí.
"Jen trošku." připustila jsem. Nebylo to už takové strašné jako včera, ale když jsem se toho nějak víc dotkla bolelo to jak čert a z modré barvy to přesedlalo na fialovou.
Už jsem se chtěla odtáhnou, ale nepustil mě.
"Ještě nechoď." přidržel si mou ruku na své tváři. Lehce jsem ho po ní hladila až jsem prsty zajela opatrně do jeho jemných vlasů. Měl přivřené oči. Sama nevím proč to dělám, prostě to chci dělat. Je to příjemné, příjemné pro nás pro oba. Zase jsme byli tak blízko jako včera v noci. Platí pořád to co jsem řekla včera?Riskovat naše přátelství nestojí za to. V duchu jsem si povzdychla a vytáhla ruku z jeho vlasů.
"Už ti nedovolím to zkazit." zašeptal a své rty přitiskl na ty mé. Dotýkal se jich tak jemně až jsem myslela, že roztaju. Mou ruku si dal zpátky za jeho krk a na zlomek sekundy oddělil své rty od mých. Za pas si mě přitáhl opatrně k sobě a opět se něžně vpil do mých rtů. Byl tak něžný, opatrný a pomalý. Tolik se mi to líbilo. Naposledy mi skousl spodní ret a pak se ode mě kousek oddálil.
Ještě chvíli jsem měla zavřené oči a přemítala si ten krásný zážitek v hlavě a pak jsem je otevřela.
Usmívaly se na mě jeho oči. Čokoláda v nich jiskřila. Zase jsem ho jemně pohladila po tváři a on opět přivřel oči. Vzal mou ruku do své a políbil ji na dlani.
"Tohle není nic špatného Cat." neuhnul pohledem.
"Jsi můj nejlepší přítel a tohle není správné." taky jsem se mu vytrvale dívala do očí.
"Tolikrát jsi mi pomohla ze dna,  nevím proč jsem si uvědomil tak pozdě, co k tobě cítím." vyznal mi své city. Otázkou je, vyznám mu já ty své? Nechci ublížit našemu přátelství, ale nechci ho ani ranit. Tohle vlastně už není přátelství.
"Možná to není nic špatného."pousmála jsem se po chvíli přemýšlení.
"Věř mi." opět jsem ucítila jeho ruku na svém boku a poté jeho polibky, kterými lehce obdarovával mé rty.

"Ahoj Cat, dlouho jsem tě u nás neviděla." usmála se Denisse, když jsme přišli na večeři k Jonasům domů. Se všema ostatníma jsme se přivtali. Byl tam i Kev s Dan, ale taky Karolína s Joem.
"Chcete s něčím pomoct v kuchyni?" nabídla jsem se.
"Byla by jsi hodná, chybí mi už jen salát, zbytek se dovařuje." usmála se a vydala se do provonělé kuchyně, já šla za ní a jen na Nicka povzbudivě mrkla.
"Slyšela jsem co se stalo." sedla si na barovou židli.
"Myslíte to o Káji a prostě, to o ní?" snaživě jsem se usmála, nebylo mi to zrovna dvakrát příjemné.
"Vážně ti střelila facku, vůbec jsem tomu nemohla věřit, ale když tě teď vidím." řekla soucitně.
"Nemysleme na to." zahnala jsem to pryč a pak už jsme se různě bavili. Salát byl skoro hotový, když přišel Nick.
"A co vy pořád děláte?Ty jsi u ní pečený vařený!" koukla na svého syna.
"Coby?" usmál se šibalsky a lehce na mě mrknul. Musela jsem se tomu zasmát, měl legrační výraz.
"Copak to kuchtíš?" stoupl si vedle mě a začal ohlídat salát, když jsme za sebou uslyšeli lehký vzdych. Oba jsme se otočili a Nickova máma na nás hleděla a blaženě se usmívala.
"Mami, není ti nic?"pozvedl jedno obočí Nick.
"Vám to spolu sluší, mrzí mě, že nejste spolu." usmála se. Jen jsme se na sebe s Nickem vyjeveně podívali. Jeho mamka totiž není nijak přívětivá k přítelkyním svých synů a i Danielle si musela získat její důvěru.
Nick se jen zakřenil a chytl mě kolem pasu.
"Ale my spolu jsme, jen je to tajemství." vlepil mi malou pusu na tvář a Denisseniny oči se rozšířily v úžasu.
"Jen prosím, neříkej to zatím nikomu." koukl na mě a já neznatelně přikývla.
"Ani tátovi nemůžu?" posmutněla.
"Tátovi jo, jen ne Joeovi. Mami prosím, je to ještě čerstvé, nechceme aby to věděli." objal mě kolem ramen.
"Budu to akceptovat, ale doufám, že brzy to bude oficiální, jsem pyšná, když můžu našemu příbuzenstvu říct jak skvělou přítelkyni má můj syn." usmála se. Takhle věta mě vážně zahřála u srdce. Skvělou přítelkyní myslí mě. Nick se na mě jen šťastně usmál. Vím jak důležité pro něj je, co si o tom myslí jeho máma.
Už jsme seděli u stolu a jedli.
"Tak jak se pořád máš Cat?" ozvala se zničeho nic Karolína až jsem se zakuckala.
"Ehm, fajn." vykoktala jsem. Její zákeřný ton nešel přehlédnout.
"Slyšela jsem něco o tvém otci, prý má nějaké problémy s drogami." usmála se přeslazeně a mě spadla vydlička z ruky. Všichni rázem přestali jíst.
"O tom já nic nevím. Už dávno se sním nevídám." snažila jsem se o klidný ton. Na jedinou věc, na kterou jsem nkdy nebyla pyšná byl můj otec. Je to násilník a už se i několikrát připletl k obchodu s drogami. Naposledy jsem ho viděla, když mi bylo sedum. To znamená před devíti lety.
Vzala jsem svůj talíř a i s nedojezeným jídlem jej potichu odnesla do kuchyně.
"A co modřina, stále bolí?" postavila se vedle mě a stejně jako já dala talíř do dřezu.
"Kájo, to už přeháníš." přišel tam už Joe. Jen se na mě zašklebila a nic neřekla.
Šla jsem si sednout zpátky, ale všichni už byli v obýváku, tak jsem si přisedla vedle Nicka a tiše poslouchala jejich rozhovor.
"V pohodě?" pošeptal ke mně.
"J-jasně." řekla jsem mírně rozklepaně. Všichni tady o mém tátovi věděli, ale nesoudí mě za jeho činy, za což jim nesmírně děkuju. Už mě nezajímá co dělá. Kdysi jsem se mu snažila pomoct, spojit se s ním, ale on se na konec stejně vrátil do starého života, tak už se o to nepokouším.
Objal mě kolem ramen a pomohl mi uklidnit se. Tohle zatím nikomu nebylo divné, protože jsme to dělali i předtím.

 


Komentáře

1 Kajulkáá:)) Kajulkáá:)) | 2. července 2010 v 1:23 | Reagovat

TYWOLÉÉÉ TODLE JE MEGA HUSTÝ KAROLÍNA JE KRÁVA..OUU JE TO DIVNÝ ŘÍKAT TO O SVIM JMÉŇĚ:D dalšíííí:)) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1