close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3. Díl- Hero

14. června 2010 v 19:56 | Anďa |  ff-Hero
3. Díl

"Město ve kterém žiju se jmenuje Merrimack, s Los Angeles se to srovnávat nedá. Tam máme malé rodinné domky, je tam hodně chladno i přes léto a zimy jsou tam někdy dost kruté. Málo komu se tam líbí. Musíš umět najít krásu toho místa. Není to to co jsem si vždycky přála, ale je to tam kouzelné. Viděl jsi Twilligh ságu?"
"Ehm, jo viděl jsem..." odpověděl jsem. Ten film nemám rád, protože dva herci, kteří tam hrají se mi dost nepěkně pletou do života.
"Ta příroda z toho filmu, je dost podobná té v New Hampshire." dořekla.
Popravdě, docela jsem se bál, že se místo o státu začne bavit třeba o Taylorovi Lautnerovi.
"A kolik ti je?" zeptal se na konec Nick, který se sice našeho malého rozhovoru neúčastnil ale bedlivě poslouchal.
"18."usmála se.
Viděl jsem jak Nickovi mírně zatuhlo. Je starší heč! Fajn, jsem škodolibý, ale co no.Je to soce jen o rok, ale jemu na tom dost záleží.
"Tak fajn děti..." začala máma.
"Mamíí!!" ozvali jsme se s Nickem, protože nesnášíme, když nám říká děti.
"Pardon, pardon, že jsem vám tak řekla. Chci vám jen říct, že já jedu ještě něco zařizovat se Suziinou mámou a nevím, kdy se vrátím." vzala hrnek od kafe a odešla.
"Já jdu za Mattem." vzal Frank svůj hrnek, ovšem ne s kafem, ale s čajem.
Zůstali jsme tam sami.
"Tak, co máš v plánu?" nahodil jsem otázku směrem k Suz.
"Já nevím, asi budu tady, venku to neznám..." vstala.
"Fajn a chceš poznat?" vstal jsem taky. Chvíli těkala očima všude jen se nepodívala na mě a pak konečně něco odpověděla.
"No, bodlo by to, vzhledem k tomu, že jsem tu poprvé a..." skočil jsem ji do řeči.
"Dobře tak jdeme." lapl jsem ji za ruku a táhl ke dveřím, než se stihne přidat i Nick.
"Hou hou, v klidu" vykroutila se z mého sevřeni a zvonivě se zasmála.
"Jdu s vámi." a je to tady. Beztak bude prudit, už to vidím.

Celý den jsem si děsně užil. Ani jsem nemyslel na to co se včera stalo a to co jsem Mii řekl. K večeru jsem si vzal knihu a začal něco číst. Když se ozvalo klepání.
"Joo?" zavolal jsem, ale z postele se nehnul.
"To jsem já." šinul si to Nick přímo ke mně.
"Hmm, co chceš?" odbyl jsem ho.
"Co myslíš?Tak říkej, co si o ní myslíš?" řekl rozjařeně.
Já toho kluka nepoznávám. To poslední o čem se semnou chtěl vždycky bavit byly holky.
"Normálka." zívnul jsem.
"Páni, je to úplná kočka, strašně by jsem si přál aby se mnou šla na rande. Ty její nohy, bože, asi jsem se zamiloval." začal blábolit, ty slova šly jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Jen jsem přikyvoval a víčka mi padaly pořád dolů.

O 3 dny později.
Se Suzie jsme si docela dobře rozuměli. Občas jsme někam zašli, ale jen jako přátele. To Nick pořád dotíral, zval ji na rande. Ona si z toho spíš dělala jenom srandu.
Zrovna jsme se všichni seděli v obýváku a dívali na zprávy.
"Dnes nad ránem havarovalo letadlo, které letělo z Pheonixu do Atlanty. Let 5508 se stal osudným všem cestujícím. Letadlo se zřítilo nad západním Texasem. Už nyní můžeme pořát upřímnou soustrast všem pozůstalým." hlásila moderátorka.
Všichni v místnosti úplně ztuhi a koukli se na Suzie.
Její rodiče se právě ukázali na obrazovce jako jedni z obětí havárie. Mamka se rozbrečela.
Suzie jen nehybně seděla a hleděla na obrazovku. Žádné slzy, nic jen měla mírně rozšířené oči a ani se nehnula.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1