NICK
" Tak, jak jste si to užili?" drcl do mě Kevin.
" Nevím jak Joe, ale já skvělě." usmál jsem.
" Jo u mě to celkem šlo." sedl si k nám na pohovku Joe.
" I když, ta Lily, to je ta blonďatá.."
"...je taková, no nevím, víc jak kamarád by jsem s ní být nechtěl, horší ji to bude vysvětlit." dořekl.
" Všiml jsem si, fakt nenápadně tě balila." zašklebil jsem se.
" Hele ty máš co říkat jo, ty jsi zase balil Bee, to by viděl i slepej." oplatil mi to.
" O tom ses nezmínil." vyvalil oči Kevin.
" Ale já ji nebalil, jen, prostě si spolu tak dobře rozumíme. Mám pocit, že ji můžu všechno říct, nebere mě jako toho Nicka Jonase, zpěváka, ale Nicka, jako mě. Dlouho jsem takhle nikoho nepotkal, moc si toho vážím." zapřemýšlel jsem.
Byla to pravda, ona byla jiná, nejenom, že byla krásná, svým způsobem, ale byla strašně chytrá, chvilkami jsem si vedle ní připadal jako naprostej debil co nic neví. Už dlouho jsem takový pocit nezažil.
" Myslím, že budeme skvělí přátele." usmál jsem se.
" To je senza brácho." poplácal mě Kevin po rameni.
" Hmm, no když s ní chceš být kámoš, vadilo by ti, kdybych ji pozval na rande?" řekl znenadání Joe.
" Děláš si srandu?" vyjel jsem po něm.
Jen zakroutil hlavou.
" Hele, to já ji pozval ven, tak se od ni kliď dál, i když budem jen kámoši." trochu mě to vytočilo.
Moc dobře si totiž pamatuju jak to bylo s Mandy. Když se přistěhovala z New Yorku. Já ji potkal a stali jsme se nejlepšími kamarády. Byla to skvělá kámoška, ale pak začla randit s mým povedeným bratrem, nejen, že pak byla pořád s ním, ale ten blbeček se s ní rozešel a od té doby, se nebavila s celou naší rodinou, i se mnou. Ovšem to bylo ještě v Jersey. Teď už máme jiné sousedy.
" Jasně, jasně, jen jsem se zeptal." rezignoval.
Další týden jsme pořád někde chodili. Ať už do kina, nebo na krytý bazén. Někdy s námi šla i Ellí nebo Frank. Bylo to moc fajn. Vážně ji mám moc rád a i když týden není dlouhá doba, stala se mou nejlepší přítelkyní.
Ale teď už musíme odjed. Pomalu jsem dával věci do kufru, tak strašně se mi nechtělo od ní pryč.
Ale musel jsem.
" Nicku máš už sbaleno?" ozvala se máma.
" Jo jasně, mám mami." zapl jsem kufr a šel do obýváku.
" Fajn, tak můžeš ještě za Bee, jestli se chceš teda rozloučit." usmála se a jemně mi stiskla rameno.
Ví, že jsme teď hodně dobří přátele a že je mi líto, že musím odjed, ale mám malé překvápko, takže doufám, že bude ráda.
Nasedl jsem do auta a jel ji počkat před školu. Jednou, když jsme se procházeli po městě mi ji ukázala.
BEE
" Takže na zítra jen ten úkol do matiky jo?" zeptala se Suzie, spolužačka.
" Jo, jenom to." řekla jsem nepřítomně jelikož jsem právě spatřila povědomé auto.
Jen jsem pomalu sešla schody, mezitím vystoupil z auta a šel mi naproti.
" Ahoj." usmál se a vlepil mi malou pusu na tvář.
" A-ahoj. Co tady děláš?" řekla jsem trochu nervozně, když se na nás otočily skoro všechny pohledy lidí, co byli na školním dvoře.
" No dneska, odjíždím, chtěl jsem se rozloučit, tak jsem myslel, že by jsme mohli někam zajet." chytl mě za ruku.
" Fajn, jen mi pusť tu ruku." nervozita stoupala.
" Proč?" řekl nechápavě.
" Všichni na nás civí a já nemám ráda příliš hodně pozornosti." usmála jsem se nejistě.
" Oukej, tak pojď." pustil mě a pomalu jsme šli k jeho autu.
Galantně mi otevřel dveře, při čemž mi neušly závistivé pohledy spolužaček, které mě nijak zvlášť nemusí.
" Kam chceš jet?" uvolnila jsem se konečně, když jsme nastartovali a rozjeli se.
" Tak trochu jsem doufal, že ty budeš znát nějaké klidné místo." usmál se a na chvíli se na mě podíval.
" Tak jo, budu tě navigovat." uhnízdila jsem se v obří sedačce jeho půjčeného Fordu. Bylo to mega auto. Mám radši sporťáky, jsou moje vášeň, ale moc lidí to neví.
Po chvilce jsme dojeli k jezeru.
Nikdo tam moc nechodí, aspoň ne v zimě.
Jak jsem řekla, ani noha.
Otevřel mi dveře a pomohl vystoupit.
" Zvládla by jsem to sama, zas tak malá nejsem." usmála jsem se.
" Já vím, jen mám pokaždé nutkáni pomáhat ti." zasmál se.
Vzal mě za ruku a šli jsme k jezeru, nebylo vidět jeho konec, na první pohled bylo jako moře, nebo oceán.
Z jeho ruky sálalo příjemné teplo. Strašně mě mrzí že musí odjed, nejspíš se už nikdy neuvidíme. Nikdy.
Zastavili jsme až těstě u vody.
Otočila jsem se na něj, přesně v tu samou dobu, kdy se otočil on.
Chvíli jsme si jen hleděli do očí.
Už jsem to nevydržela a objala ho. Lehce přehodil ruce kolem mého pasu. Jen jsme se objímali a mlčeli.
" Budeš mi chybět." usmála jsem se, ale chtělo se mi brečet. Za tu dobu se stál mým nejlepším přítelem, byl to jenom týden, ale mám prostě pocit jako by jsem ho znala věčnost.
" Taky mi budeš chybět." usmál se a odhrnul mi vlasy z čela.
" Můžem si aspoň psát." snažila jsem se na to jít optymisticky.
" To víš, že budem. Určitě ti napíšu a navíc, za měsíc tady přijedeme, budeme tady natáčet seriál, taťka nám to řekl až včera večer, chtěl jsem, aby to bylo překvapení." usmál se a pohladil mě po tváři.
" Vážně?" vypískla jsem radostně.
" Jo, takže za měsíc jsem tu jako na koni, ne že se někam zašiješ. A počkáš tady." zasmál se nad mým nadšením.
" Jístě, budu tu na tebe čekat." zase jsem se k němu přitulila. Bylo mi strašně příjemně. Teplo, krásná vůně. Obrovský pocit bezpečí.
Jen jsme tam tak stáli, dokud se neochladilo a nezačalo mírně sněžit.
Sbalili jsme saky paky a valili domů
Dojeli jsme před byt, kde bydlím s holkama. Oba jsme vystoupili.
" Uvidíme se." zase mě objal.
" Jo, za měsíc." taky jsem se usmála, ale slzička mi vyklouzla.
Lehce mi ji setřel, ale šlo vidět, že je mu to taky líto.
" Jsem holka no a holky občas brečí." zasmála jsem se a tím odlehčila loučení.
" Mám tě ráda a už se moc těším až přijedeš." dala jsem mu pusu na líčko, které vzápětí lehce zrůžovělo.
" Taky tě mám rád, napíšem si. Za měsíc. Pa." taky mi dal malou pusinku, tentokrát na nos, aby se neopakoval, nastoupil do auta a už ho nebylo.
