Tak další dílek, je zde, tak snad tu bude aspoń jeden koment.
Vážně to má zapotřebí? Fajn, někdo takový je, věděla jsem to už dřív, ale taky nejsem dokonalá, budu to tolerovat.
"Omlouvám se ti, neměl jsem křičet." lehl se vedle mě do postele.
Nic jsem neřekla, jen jsem se nechala obejmout jeho velkými pažemi, které mé drobné tělo dokonale chránily. Před vším. Když měříte metr padesát pět, moc si vyskakovat nemůžete.
"Víš, já se jen strašně bojím." povzdychl si a přitulil se ke mně, tak, že měl hlavu u mého krku.
"Možná jsem na pohled slavný zpěvák ke kterému padnou skoro všechny holky na planetě, ale ne všichni na světě vědí jaký doopravdy jsem. Nejsem dokonalý a vím to, bojím se, že mě opustíš. Ty jsi dokonalá, potřebuju tě. Prosím nezlob se už." jeho hlas zněl tak smutně. Až mi to bylo líto.
"Nezlobím se." pozvedla jsem lehce koutky a taky ho objala. Oba jsme tam leželi a já ho hladila po rukou.
"Víš že to co k tobě cítím už nění jen zamilovanost?Je to láska a to jsem si uvědomil až v tuto chvíli. Miluju tě." přiblížil se těsně k mému obličeji až jsme se skoro dotýkali nosy. Rok jsem čekala až mi tohle řekne, celý ten rok byl náš vztah postavený jen na přátelství, sotva jsme se chytli za ruku, nebo si dali pusu, či se objali.
"Taky tě miluju." usmála jsem se a lehce jej líbla na rty. Chytl si mě za hlavou abych snad neuhla a něžně mě začal líbat, bylo to poprvé co to bylo takhle bez zábran. Možná tyhle dvě slova, která jsme si před zlomkem chvilky řekli odbourala tu neviditelnou bariéru.
"P-počkej." mírně jsem jej odtlačila, když mě povaloval pod sebe.
"Je to poprvé, pojď pomalu." usmála jsem se. Zase jej lehce líbla na rty a povalila ho na záda. Asi se mu líbilo, když jsem ho hladila po hrudi, druhou rukou si propletl prsty s těmi mými.
"Katie chtěl jse...." vpadl do pokoje Joe a já od Nicka hnedka uskočila, jako by byl snad zločin, že jsme se líbali. Nick si sedl a ruce si dal do klína. Já vstala.
"Ehm, tak co jsi chtěl?" musela jsem být rudá až na prdeli.
"To se tolik stydíš, že jsem vás viděl, když jste dělali něco jiného než se drželi za ruky?" ušklíbl se Joe.
"No, já, totiž..ehm, kvůli tomu jsi sem nepřišel ne?" vytancovala jsem z předešlé otázky a přitom se na něj zazubila.
"Mě to přijde normální, dost se divím, že jste oba tak zaostalý, když spolu chodíte už asi rok." v klidu si sedl vedle Nicka.
"Gratuluju k odbourání té obří stydlivé stěny mezi vámi." poplácal ho po rameni, zvedl se a odešel. Chvíli jsem tam stála jak opařená a po chvíli se začla smát. Nevím proč, nebylo to zas tak vtipný, ale vlastně měl z části tak trochu pravdu.
"Co je?" začal se smát pomalu i Nick.
"Nic, já nevím." sedla jsem si vedle něj.
Chvíli jsme se jen smáli a pak leželi a přemýšleli. Usla jsem i v oblečení a neumytá, no bude na mě teda ráno pohled.
Když jsem se ráno vzbudila, Nick ještě spal, jako vždycky jsem vstanutá dřív než on. Opatrně jsem mu jeho ruce, které měl přehozené přeze mě dala zpátky k tělu a šla do té mini koupelny o kterou jsme se dělili. Nebylo to zas tak strašný, zašla jsem si na záchod, sundala ze sebe ošoupané ryfle a začala si mýt zuby jen v dlouhém tričku. Miluju volný obří trika. Pak jsem si umyla obličej.
"Ááá"zapištěla jsem, tak jsem se lekla, když jsem viděla Nickův obraz v zrcadle. Taky se lekl a mírně uskočil.
"Oh bože, nemůžeš mě takhle lekat!" začala jsem se smát.
"Promiň, to nebyl účel." taky se zasmál.
"Ehm, fajn, jsem hotová, jdu se převléct." mírně jsem zrudla, jelikož jsem si všimla, že vlastně nemám kalhoty.
Mému výrazu se jen zasmál, ale to už jsem zavřela od koupelny dveře a svlíkla si i to tričko. Zastavila jsem se před skříní.
"Budíčekkk!" otevřel Joe dveře.
"Áááááááá" zapištěla jsem ještě víc a schovala se za úzké dvířka skříně.
"Oh to je mi pohled po ránu, to že posiluješ jde fakt vidět." zašklebil se Joe, když si všiml jak se schovávám.
"Díky a teď vystřel." zrudla jsem zase, ale tentokrát od vsteku.
"Katie co je?" vyšel z koupelny už i Nick.
"Panebože, můžete všichni zalést někam pryč, chcí se už konečně obléct." protočila jsem očima.
"Mě to vyhovuje." zase se ušklíbl Joe a Nick na něj jen vyvalil oči. Fajn, mám ho ráda, ale tohle na něm nesnáším.
"Tak fááájn, já se omezovat nebudu." řekla jsem bojovně a vylezla z poza skříně. Snažila jsem se co nejrychleji na sebe vhodit kraťasy a tílko.
"Brácha ty nevíš co máš." poplácal Joe Nicka po rameni a odešel. Nick jen nevěřícně hleděl a já ho spražila pohledem.
"Mám hlad jdeme na snídu?" nečekala jsem až něco řekne a už ho tahala ven.
"Vážně tolik posiluješ?" zeptal se zničeho nic.
"Nedělám to chvůli postavě, baví mě to." usmála jsem se.
"Mohla by jsi dělat modelku." stiskl mi ruku.
"Jasně, to by jsem musela být o 15 centimetrů vyší." řekla jsem, ale v duchu jsem byla velmi polichocena, vždyď mi právě řekl, sice ne přímo, ale naznačil, že se mu líbím. Jako fyzicky, což nikdy neřekl.
" Dobré ráno." popřáli jsme oba dva a sedli si s Nickem ke stolu.
Joe se křenil jak debil.
"Katie, mám pro tebe něco." přišel Paul s nějakým papírem.
"Pro mě?" zasmála jsem se. Proč pro mě, vždyď nejsem slavná, nejsem modelka, herečka ani nic jiného, moment aha, ono stačí abych s někým slavným chodila a už mě většina lidí řadí do elitní smetánky. V duchu jsem se zašklebila.
"Jo, jedna písnička, je to charitativní píseň pro Haiti a přišel mi dopis, že tě zvou." usmál se a sedl si ke stolu.
"Ehm jako na zpívání?" vyvalila jsem oči.
"Jo, je to charita a nebylo by vhodné to odmítnout." usmál se.
"Ale já neumím zpívat." zezelenala jsem. Oh bože to bude trapas století.
"V pohodě, nikdo neříkal, že budeš muset zpívat sama, jen se té akce zůčastníš hm?" zase přidal úsměv.
"Tak fajn." řekla jsem celá přešlá. Nikdy jsem se ničeho neúčastnila, nechodila s nimi na premiéry ani na nic podobné. Prostě jsme byli s Nickem takhle domluvení, svět bude vědět že spolu chodíme, ale jinak nebudu mít s jeho slávou nic společného, bylo to mé přání.
"Jen, nemám nic proti volným ryflím či converskám, ale je to společenská akce, takže spíše šaty a podpatky." řekl opatrně.
"Popdpatky?" zděsila jsem se.
"Vždyď já jsem na nich v životě nestála." druhý šoking. Oh bože tohle bude trapas ne století, ale tisíciletí.
"To se zvládne, dneska zajdem na nákupy hm?" zvolala nadšeně Demi.
"No, já nevím." mrčila jsem se.
"Ale no tak bude sranda, navíc, pochybuju, že něco mého by ti bylo, boty mám 39 a šaty minimálně o tři čísla větší." řekla nadšeně. Ona je normálně ráda, že mi nic nemůže pujčit a že musíme do obchoďáku.
"Fajn, fajn, asi to budu potřebovat." rezignovane jsem se napila kakaa.
"Pojedu s vámi." vmísil se do rozhovoru Nick.
"Ale tohle je dámská jízda Nicku, jsi snad holka?" setřela ho Demi.
"Ještě dneska na záchodě jsem si připadal jako kluk, nevím no, ale potřebuju si něco vyřídit, takže vás tam aspoň hodím." oplatl jí to stejnou měrou, na čemž jsme se všichni zasmáli díky tomu záchodu.
Zbytek snídaně mluvila jen Demi, ptala se mě jakou mám představu šatů bot a ostatních hovadin.
Pak jsem si převlíkla jen volné tričko a v kraťasech a tílku jsme mohli jet. Nick musel zapnout klimatizaci, jelikož už začalo pořádně pařit slunce.
Vysadil nás před obchoďákem, tam taky zaparkoval a šel si po svých pochůzkách.
Myslela jsem že umřu, tolik šátů bot a všeho možného. Na konec mě donutila i zajít si ke kadeřníkovi, který mi prostříhal vlasy a mírně ztmavil na světle čokoládovou. K tomu přibral i mé blonďaté obočí. Nemohla jsem si vůbec zvyknout a Nick mě asi zabije až to uvidí. Na konec to vyhrály světle zelené šaty nad kolena, klasické páskované boty, které jsem ukecala z 10 centimetrů vysokých podpatků pouze na 6. Menší už nebyly. Ale žiju.
Večer jsem jen těžce ulehla do postele vedle Nicka, který ležel a hleděl do stropu.
"O čem přemýšlíš?" vyrušila jsem ho.
"Ehm, no to nestojí za řeč." zrudl jak něco.
"Héj, jsi pěkně rudej, teď mě to zajímá ještě víc." skřížila jsem si ruce na hrudi.
"Víš, napadla mě jedna věc, doprovodíš mě tam?Jako na tu akci." otočila jsem na něj hlavu.
"Když budeš chtít, tak jo." usmál se. Vzal mé ruce a přítáhl si mě k sobě.
"Tak jo, budu děsně nervní, už to vídím..." mlela jsem pořád.
"Už nemuv." zasmál se a vlepil mi malou pusu, která mě dokonale umlčela. Už druhá chvíle, ve které jsme zkoušeli jak daleko to zajde, když jsem ucítila jeho ruku na svém boku, možná jsem trochu znervozněla, ale nedala jsem to znát. Rukou jsem ho hladila jemně ve vlasech a on studenýma rukama kroužil kolem lemu mého trička. Lehce jsem se zachvěla, když se svými rty začal přejíždět po mém krku. Cítila jsem, jak se nám oboum pomalu zrychluje dech a při každém záchvěvu, které způsobovaly jeho dotyky jsme se oba přerývavě nadechli. Cítila jsem ho na každém kousku svého těla a cítila to horko, které mnou proudilo. Prsty mi obkroužil pupík a jel pořád výš spolu s mým tričkem na spaní. Když už mi ho skoro vyslékl, ucítila jsem menší tlak na podbřišku. Asi mě to vyděsilo, nikdy jsem tohle nedělala, nepřijde mi to směšné, jen se ještě necítím na to, že by jsem měla zajít dál.
"P-počkej." odtlačila jsem ho a chytla jeho ruky, které mi tričko vyhrnuly až nad prsa.
"Vypadáš krásně." usmál se a rukou mi přejel po břichu.
Trochu jsem zrudla a stáhla si tričko dolů, styděla jsem se, protože na noc podprsenku nenosím.
"Promiň." líbl mě na líčko a sedl si.
Oba jsme chvíli mlčeli a nic neříkali.
"Mluvme o tom." vyjelo ze mě. Jen se překvapeně otočil.
"Mluvit o TOM?" polknul. Bylo to roztomilé, on byl roztomilý jelikož jak se zdá uvedla jsem ho do rozpaků a sebe taky.
"No jo." zrudla jsem.
"Tak říkej." sedl si do tureckého sedu. Taky jsem si sedla a opřela se o čelo postele.
"No, já ani nevím, vlastně." vykoktala jsem. Pak jsem si ale odkašlala, že spustím něco inteligentnějšího, než že nevím. V tolika časácích se píše jak je důležité o tom s partnerem mluvit, ale co přesně s ním mám mluvit to už tam nepíšou.
"Fajn, cítím se trapně a mám takový pocit že ty taky, ale trapné to ve skutečnosti není, všichni o tom mluví a myslím, že spousta jiných lidí na našem místě, by všechny tyhle věci měli už dávno za sebou." nasadila jsem zadumanej výraz.
"Za sebou, takže myslíš jako sex?" pozvedl zase to obočí.
"O čem se tady teda bavíme, když ne o tom?" taky jsem ho pozvedla.
"Jo, jasně, mluvíme. Já si jsem moc dobře vědom, že jiní lidi po roce dělaj jiný věci než my, ale každý si udává svoje tempo." promluvil rozumně a při tom pokýval hlavou.
"Jo, asi jo, ale to naše je děsně zdlouhavé." poškrábala jsem se na bradě.
"Počkej, ale to ty nechceš, já bych si klidně dal říct." zašklebil se. Jen jsem protočila očima.
"Já vím, ale, já prostě ještě nechci, mrzí mě to, jenomže já se ještě necítím připravená." povzdychla jsem si jen.
"To je v pohodě, až budeš chtít, tak bude." přesunul se vedle mě a objal mě kolem ramen.
"Jsem ráda, že k tomu máš takový postoj." usmála jsem se.
"Nikdy by jsem tě do ničeho nechtěl nutit." líbl mě do vlasů. Pak jsme oba zalehli do postelí a usli. Kupodivu jsme se vzbudili až na oběd a to nás přišel budit Joe, který si neodpustil spoustu poznámek, jelikož jsme k sobě byli do rána přitulení a on to musí vždycky nějak zkomentovat.
Na nahrávání, jak mi bylo řečeno pojedeme ve tři hodiny odpoledne. Už teď mám žaludek jak na vodě. Ještě včera jsem si zkoušela ten text, který budu zpívat a no, jsem na to pekelně zvědavá. O půl druhé mě Demi zamkla do vlastního pokoje a začalo to. Z vlasama mi dělala různé kombinace, na konec mi je vyžehlila, což byl pro mě šok, jelikož mám dost vlnit vlasy a žehličku na vlasy jsem ještě nikdy nepoužila, pak mě nalíčil, navlíkla do bot a do šatu, na konec jsem se koukla do zrcadla a úplně valila čočky, protože to jsem fakt nemohla být já.
Když jsem scházela dolů na těch štyklích, všem spadla brada.
"To vypadám tak strašně?" zase jsem vyvalila oči.
"Ehm, ne moc ti to sluší, vážně." odkašlal si Nick a přistoupil ke mně už v kvádru.
"Já to nepřežiju." zakňučela jsem, tak že to mohl slyšet jen on. Už teď mě z těch podpatků bolely nohy.
"Ale přežiješ." pohladil mě po ramenu a nabídl mi rámě.
"Vypadáte fantasticky." žasla Denise. Předstoupila před nás a ve chvíli kdy jsem to nejméně čekala nás vyfotila. Ach jak idylické.
Oba jsme nasedli do auta a vyjeli. Už jsme zastavovali.
"Oh bože já mám trému." ztuhla jsem.
"Neboj se, budu tě držet abys nespadla, hlavně se pořád nedívej na nohy, mírně se na ně usmívej, jenom tam projdem a bude to." chytl mě za ruku a tahal ven z auta. Když jsem vylezla, všichni začli fotit ještě víc. Vždyď proboha nejsem žádná celebrita. Nejistě jsem se usmívala, opatrně našlapovala a pevně se Nicka držela, abych nezhučela.
Uf, jsme vevnitř.
"Ah tady jste, vidím Nicku, že jsi Katie doprovodil, jako pravý gentleman." přicupital k nám nějaký pán.
"Jistě, Marcusi, tohle je Katie, oficiálně, katie, tohle je režisér Marcus Klain, budeš s ním nahrávat." představil nás.
"Těší mě." potřásli jsme si navzájem rukou.
"Já vás opustím, ale za chvíli začneme." usmál se a zase odcupital pryč.
"Počkám na tebe než skončíte." řekl Nick.
"Fajn." zhluboka jsem se nadechovala.
"Katie?Ahoj Katie!" vynořil se přede mnou Justin a letmo mě objal.
"Ahoj." usmála jsem se na něj. Fakt jsem byla ráda, že ho vidím, jako kámoše, jasně, nemáme na sebe žádný kontakt.
"Čau Nicku, máš se?" prohodil směrem k Nickovi, který mě držel za ruku.
"Fajn." usmál se, ale poznala jsem, ten jeho úsměv. Čistě zdvořilostní záležitost.
"Zpívám těsně po tobě, takže jsme spolu v kabince, chceš tam vzít?Za chvíli už budeme začínat." usmál se.
"Jasně, takže uvidíme se pak." řekla jsem směrem k Nickovi, lehce jej líbla na tvář, chytla se Justina a mohli jsme jít.
Už jsme stáli v té kabince, když mi zapípal mobil.
"Žárlím, ale věřím." stálo v smsce a k tomu byl smajlík.
Věří, věří a litovat nebude. Usmála jsem se pro sebe a pak jsme už začli.
"Omlouvám se ti, neměl jsem křičet." lehl se vedle mě do postele.
Nic jsem neřekla, jen jsem se nechala obejmout jeho velkými pažemi, které mé drobné tělo dokonale chránily. Před vším. Když měříte metr padesát pět, moc si vyskakovat nemůžete.
"Víš, já se jen strašně bojím." povzdychl si a přitulil se ke mně, tak, že měl hlavu u mého krku.
"Možná jsem na pohled slavný zpěvák ke kterému padnou skoro všechny holky na planetě, ale ne všichni na světě vědí jaký doopravdy jsem. Nejsem dokonalý a vím to, bojím se, že mě opustíš. Ty jsi dokonalá, potřebuju tě. Prosím nezlob se už." jeho hlas zněl tak smutně. Až mi to bylo líto.
"Nezlobím se." pozvedla jsem lehce koutky a taky ho objala. Oba jsme tam leželi a já ho hladila po rukou.
"Víš že to co k tobě cítím už nění jen zamilovanost?Je to láska a to jsem si uvědomil až v tuto chvíli. Miluju tě." přiblížil se těsně k mému obličeji až jsme se skoro dotýkali nosy. Rok jsem čekala až mi tohle řekne, celý ten rok byl náš vztah postavený jen na přátelství, sotva jsme se chytli za ruku, nebo si dali pusu, či se objali.
"Taky tě miluju." usmála jsem se a lehce jej líbla na rty. Chytl si mě za hlavou abych snad neuhla a něžně mě začal líbat, bylo to poprvé co to bylo takhle bez zábran. Možná tyhle dvě slova, která jsme si před zlomkem chvilky řekli odbourala tu neviditelnou bariéru.
"P-počkej." mírně jsem jej odtlačila, když mě povaloval pod sebe.
"Je to poprvé, pojď pomalu." usmála jsem se. Zase jej lehce líbla na rty a povalila ho na záda. Asi se mu líbilo, když jsem ho hladila po hrudi, druhou rukou si propletl prsty s těmi mými.
"Katie chtěl jse...." vpadl do pokoje Joe a já od Nicka hnedka uskočila, jako by byl snad zločin, že jsme se líbali. Nick si sedl a ruce si dal do klína. Já vstala.
"Ehm, tak co jsi chtěl?" musela jsem být rudá až na prdeli.
"To se tolik stydíš, že jsem vás viděl, když jste dělali něco jiného než se drželi za ruky?" ušklíbl se Joe.
"No, já, totiž..ehm, kvůli tomu jsi sem nepřišel ne?" vytancovala jsem z předešlé otázky a přitom se na něj zazubila.
"Mě to přijde normální, dost se divím, že jste oba tak zaostalý, když spolu chodíte už asi rok." v klidu si sedl vedle Nicka.
"Gratuluju k odbourání té obří stydlivé stěny mezi vámi." poplácal ho po rameni, zvedl se a odešel. Chvíli jsem tam stála jak opařená a po chvíli se začla smát. Nevím proč, nebylo to zas tak vtipný, ale vlastně měl z části tak trochu pravdu.
"Co je?" začal se smát pomalu i Nick.
"Nic, já nevím." sedla jsem si vedle něj.
Chvíli jsme se jen smáli a pak leželi a přemýšleli. Usla jsem i v oblečení a neumytá, no bude na mě teda ráno pohled.
Když jsem se ráno vzbudila, Nick ještě spal, jako vždycky jsem vstanutá dřív než on. Opatrně jsem mu jeho ruce, které měl přehozené přeze mě dala zpátky k tělu a šla do té mini koupelny o kterou jsme se dělili. Nebylo to zas tak strašný, zašla jsem si na záchod, sundala ze sebe ošoupané ryfle a začala si mýt zuby jen v dlouhém tričku. Miluju volný obří trika. Pak jsem si umyla obličej.
"Ááá"zapištěla jsem, tak jsem se lekla, když jsem viděla Nickův obraz v zrcadle. Taky se lekl a mírně uskočil.
"Oh bože, nemůžeš mě takhle lekat!" začala jsem se smát.
"Promiň, to nebyl účel." taky se zasmál.
"Ehm, fajn, jsem hotová, jdu se převléct." mírně jsem zrudla, jelikož jsem si všimla, že vlastně nemám kalhoty.
Mému výrazu se jen zasmál, ale to už jsem zavřela od koupelny dveře a svlíkla si i to tričko. Zastavila jsem se před skříní.
"Budíčekkk!" otevřel Joe dveře.
"Áááááááá" zapištěla jsem ještě víc a schovala se za úzké dvířka skříně.
"Oh to je mi pohled po ránu, to že posiluješ jde fakt vidět." zašklebil se Joe, když si všiml jak se schovávám.
"Díky a teď vystřel." zrudla jsem zase, ale tentokrát od vsteku.
"Katie co je?" vyšel z koupelny už i Nick.
"Panebože, můžete všichni zalést někam pryč, chcí se už konečně obléct." protočila jsem očima.
"Mě to vyhovuje." zase se ušklíbl Joe a Nick na něj jen vyvalil oči. Fajn, mám ho ráda, ale tohle na něm nesnáším.
"Tak fááájn, já se omezovat nebudu." řekla jsem bojovně a vylezla z poza skříně. Snažila jsem se co nejrychleji na sebe vhodit kraťasy a tílko.
"Brácha ty nevíš co máš." poplácal Joe Nicka po rameni a odešel. Nick jen nevěřícně hleděl a já ho spražila pohledem.
"Mám hlad jdeme na snídu?" nečekala jsem až něco řekne a už ho tahala ven.
"Vážně tolik posiluješ?" zeptal se zničeho nic.
"Nedělám to chvůli postavě, baví mě to." usmála jsem se.
"Mohla by jsi dělat modelku." stiskl mi ruku.
"Jasně, to by jsem musela být o 15 centimetrů vyší." řekla jsem, ale v duchu jsem byla velmi polichocena, vždyď mi právě řekl, sice ne přímo, ale naznačil, že se mu líbím. Jako fyzicky, což nikdy neřekl.
" Dobré ráno." popřáli jsme oba dva a sedli si s Nickem ke stolu.
Joe se křenil jak debil.
"Katie, mám pro tebe něco." přišel Paul s nějakým papírem.
"Pro mě?" zasmála jsem se. Proč pro mě, vždyď nejsem slavná, nejsem modelka, herečka ani nic jiného, moment aha, ono stačí abych s někým slavným chodila a už mě většina lidí řadí do elitní smetánky. V duchu jsem se zašklebila.
"Jo, jedna písnička, je to charitativní píseň pro Haiti a přišel mi dopis, že tě zvou." usmál se a sedl si ke stolu.
"Ehm jako na zpívání?" vyvalila jsem oči.
"Jo, je to charita a nebylo by vhodné to odmítnout." usmál se.
"Ale já neumím zpívat." zezelenala jsem. Oh bože to bude trapas století.
"V pohodě, nikdo neříkal, že budeš muset zpívat sama, jen se té akce zůčastníš hm?" zase přidal úsměv.
"Tak fajn." řekla jsem celá přešlá. Nikdy jsem se ničeho neúčastnila, nechodila s nimi na premiéry ani na nic podobné. Prostě jsme byli s Nickem takhle domluvení, svět bude vědět že spolu chodíme, ale jinak nebudu mít s jeho slávou nic společného, bylo to mé přání.
"Jen, nemám nic proti volným ryflím či converskám, ale je to společenská akce, takže spíše šaty a podpatky." řekl opatrně.
"Popdpatky?" zděsila jsem se.
"Vždyď já jsem na nich v životě nestála." druhý šoking. Oh bože tohle bude trapas ne století, ale tisíciletí.
"To se zvládne, dneska zajdem na nákupy hm?" zvolala nadšeně Demi.
"No, já nevím." mrčila jsem se.
"Ale no tak bude sranda, navíc, pochybuju, že něco mého by ti bylo, boty mám 39 a šaty minimálně o tři čísla větší." řekla nadšeně. Ona je normálně ráda, že mi nic nemůže pujčit a že musíme do obchoďáku.
"Fajn, fajn, asi to budu potřebovat." rezignovane jsem se napila kakaa.
"Pojedu s vámi." vmísil se do rozhovoru Nick.
"Ale tohle je dámská jízda Nicku, jsi snad holka?" setřela ho Demi.
"Ještě dneska na záchodě jsem si připadal jako kluk, nevím no, ale potřebuju si něco vyřídit, takže vás tam aspoň hodím." oplatl jí to stejnou měrou, na čemž jsme se všichni zasmáli díky tomu záchodu.
Zbytek snídaně mluvila jen Demi, ptala se mě jakou mám představu šatů bot a ostatních hovadin.
Pak jsem si převlíkla jen volné tričko a v kraťasech a tílku jsme mohli jet. Nick musel zapnout klimatizaci, jelikož už začalo pořádně pařit slunce.
Vysadil nás před obchoďákem, tam taky zaparkoval a šel si po svých pochůzkách.
Myslela jsem že umřu, tolik šátů bot a všeho možného. Na konec mě donutila i zajít si ke kadeřníkovi, který mi prostříhal vlasy a mírně ztmavil na světle čokoládovou. K tomu přibral i mé blonďaté obočí. Nemohla jsem si vůbec zvyknout a Nick mě asi zabije až to uvidí. Na konec to vyhrály světle zelené šaty nad kolena, klasické páskované boty, které jsem ukecala z 10 centimetrů vysokých podpatků pouze na 6. Menší už nebyly. Ale žiju.
Večer jsem jen těžce ulehla do postele vedle Nicka, který ležel a hleděl do stropu.
"O čem přemýšlíš?" vyrušila jsem ho.
"Ehm, no to nestojí za řeč." zrudl jak něco.
"Héj, jsi pěkně rudej, teď mě to zajímá ještě víc." skřížila jsem si ruce na hrudi.
"Víš, napadla mě jedna věc, doprovodíš mě tam?Jako na tu akci." otočila jsem na něj hlavu.
"Když budeš chtít, tak jo." usmál se. Vzal mé ruce a přítáhl si mě k sobě.
"Tak jo, budu děsně nervní, už to vídím..." mlela jsem pořád.
"Už nemuv." zasmál se a vlepil mi malou pusu, která mě dokonale umlčela. Už druhá chvíle, ve které jsme zkoušeli jak daleko to zajde, když jsem ucítila jeho ruku na svém boku, možná jsem trochu znervozněla, ale nedala jsem to znát. Rukou jsem ho hladila jemně ve vlasech a on studenýma rukama kroužil kolem lemu mého trička. Lehce jsem se zachvěla, když se svými rty začal přejíždět po mém krku. Cítila jsem, jak se nám oboum pomalu zrychluje dech a při každém záchvěvu, které způsobovaly jeho dotyky jsme se oba přerývavě nadechli. Cítila jsem ho na každém kousku svého těla a cítila to horko, které mnou proudilo. Prsty mi obkroužil pupík a jel pořád výš spolu s mým tričkem na spaní. Když už mi ho skoro vyslékl, ucítila jsem menší tlak na podbřišku. Asi mě to vyděsilo, nikdy jsem tohle nedělala, nepřijde mi to směšné, jen se ještě necítím na to, že by jsem měla zajít dál.
"P-počkej." odtlačila jsem ho a chytla jeho ruky, které mi tričko vyhrnuly až nad prsa.
"Vypadáš krásně." usmál se a rukou mi přejel po břichu.
Trochu jsem zrudla a stáhla si tričko dolů, styděla jsem se, protože na noc podprsenku nenosím.
"Promiň." líbl mě na líčko a sedl si.
Oba jsme chvíli mlčeli a nic neříkali.
"Mluvme o tom." vyjelo ze mě. Jen se překvapeně otočil.
"Mluvit o TOM?" polknul. Bylo to roztomilé, on byl roztomilý jelikož jak se zdá uvedla jsem ho do rozpaků a sebe taky.
"No jo." zrudla jsem.
"Tak říkej." sedl si do tureckého sedu. Taky jsem si sedla a opřela se o čelo postele.
"No, já ani nevím, vlastně." vykoktala jsem. Pak jsem si ale odkašlala, že spustím něco inteligentnějšího, než že nevím. V tolika časácích se píše jak je důležité o tom s partnerem mluvit, ale co přesně s ním mám mluvit to už tam nepíšou.
"Fajn, cítím se trapně a mám takový pocit že ty taky, ale trapné to ve skutečnosti není, všichni o tom mluví a myslím, že spousta jiných lidí na našem místě, by všechny tyhle věci měli už dávno za sebou." nasadila jsem zadumanej výraz.
"Za sebou, takže myslíš jako sex?" pozvedl zase to obočí.
"O čem se tady teda bavíme, když ne o tom?" taky jsem ho pozvedla.
"Jo, jasně, mluvíme. Já si jsem moc dobře vědom, že jiní lidi po roce dělaj jiný věci než my, ale každý si udává svoje tempo." promluvil rozumně a při tom pokýval hlavou.
"Jo, asi jo, ale to naše je děsně zdlouhavé." poškrábala jsem se na bradě.
"Počkej, ale to ty nechceš, já bych si klidně dal říct." zašklebil se. Jen jsem protočila očima.
"Já vím, ale, já prostě ještě nechci, mrzí mě to, jenomže já se ještě necítím připravená." povzdychla jsem si jen.
"To je v pohodě, až budeš chtít, tak bude." přesunul se vedle mě a objal mě kolem ramen.
"Jsem ráda, že k tomu máš takový postoj." usmála jsem se.
"Nikdy by jsem tě do ničeho nechtěl nutit." líbl mě do vlasů. Pak jsme oba zalehli do postelí a usli. Kupodivu jsme se vzbudili až na oběd a to nás přišel budit Joe, který si neodpustil spoustu poznámek, jelikož jsme k sobě byli do rána přitulení a on to musí vždycky nějak zkomentovat.
Na nahrávání, jak mi bylo řečeno pojedeme ve tři hodiny odpoledne. Už teď mám žaludek jak na vodě. Ještě včera jsem si zkoušela ten text, který budu zpívat a no, jsem na to pekelně zvědavá. O půl druhé mě Demi zamkla do vlastního pokoje a začalo to. Z vlasama mi dělala různé kombinace, na konec mi je vyžehlila, což byl pro mě šok, jelikož mám dost vlnit vlasy a žehličku na vlasy jsem ještě nikdy nepoužila, pak mě nalíčil, navlíkla do bot a do šatu, na konec jsem se koukla do zrcadla a úplně valila čočky, protože to jsem fakt nemohla být já.
Když jsem scházela dolů na těch štyklích, všem spadla brada.
"To vypadám tak strašně?" zase jsem vyvalila oči.
"Ehm, ne moc ti to sluší, vážně." odkašlal si Nick a přistoupil ke mně už v kvádru.
"Já to nepřežiju." zakňučela jsem, tak že to mohl slyšet jen on. Už teď mě z těch podpatků bolely nohy.
"Ale přežiješ." pohladil mě po ramenu a nabídl mi rámě.
"Vypadáte fantasticky." žasla Denise. Předstoupila před nás a ve chvíli kdy jsem to nejméně čekala nás vyfotila. Ach jak idylické.
Oba jsme nasedli do auta a vyjeli. Už jsme zastavovali.
"Oh bože já mám trému." ztuhla jsem.
"Neboj se, budu tě držet abys nespadla, hlavně se pořád nedívej na nohy, mírně se na ně usmívej, jenom tam projdem a bude to." chytl mě za ruku a tahal ven z auta. Když jsem vylezla, všichni začli fotit ještě víc. Vždyď proboha nejsem žádná celebrita. Nejistě jsem se usmívala, opatrně našlapovala a pevně se Nicka držela, abych nezhučela.
Uf, jsme vevnitř.
"Ah tady jste, vidím Nicku, že jsi Katie doprovodil, jako pravý gentleman." přicupital k nám nějaký pán.
"Jistě, Marcusi, tohle je Katie, oficiálně, katie, tohle je režisér Marcus Klain, budeš s ním nahrávat." představil nás.
"Těší mě." potřásli jsme si navzájem rukou.
"Já vás opustím, ale za chvíli začneme." usmál se a zase odcupital pryč.
"Počkám na tebe než skončíte." řekl Nick.
"Fajn." zhluboka jsem se nadechovala.
"Katie?Ahoj Katie!" vynořil se přede mnou Justin a letmo mě objal.
"Ahoj." usmála jsem se na něj. Fakt jsem byla ráda, že ho vidím, jako kámoše, jasně, nemáme na sebe žádný kontakt.
"Čau Nicku, máš se?" prohodil směrem k Nickovi, který mě držel za ruku.
"Fajn." usmál se, ale poznala jsem, ten jeho úsměv. Čistě zdvořilostní záležitost.
"Zpívám těsně po tobě, takže jsme spolu v kabince, chceš tam vzít?Za chvíli už budeme začínat." usmál se.
"Jasně, takže uvidíme se pak." řekla jsem směrem k Nickovi, lehce jej líbla na tvář, chytla se Justina a mohli jsme jít.
Už jsme stáli v té kabince, když mi zapípal mobil.
"Žárlím, ale věřím." stálo v smsce a k tomu byl smajlík.
Věří, věří a litovat nebude. Usmála jsem se pro sebe a pak jsme už začli.

krása,ještě že je happyend,znáš mě,bez něj bych nepřežila..