Tak, další dílek, komenty nás potěší =)
"Jen počkejte, my jsme spolu neskončili." řvala jak pominutá, když mě Nick táhnul pryč, pořád jsem sebou trhala.
"Cat uklidni se." připásal mě v autě.
"To nejde, proč mě uráží?Co si to vůbec dovoluje?" drtila jsem papír co byl poblíž v ruce. Pomalu jsem to vydýchávala.
"Bolí to moc?" kouknul na mě soucitně a lehce se dotkl mého líčka. I ten dotyk tak bolel, že jsem cukla hlavou.
"Promiń." soucitně se usmál.
"Je to celé modré a bolí to jak sto potvor." dala jsem si vlasy za uši, když jsem se koukala do zrcadla u sebe doma.
"Děkuju, že jsi se mě zastala." objal mě lehce Nick, když jsem stála před zrcadlem.
"Jsi můj nejlepší kamarád Nicku, vždycky za tebou budu stát." usmála jsem se i když mi i tohle způsobovalo menší bolest.
"Vážím si toho, ani nevíš jak." dal mi pramínek neposedných vlasů za ucho.
"Asi si to namažu chladivým gelem ať to tolik neštípe." začala jsem se přehrabovat v lékarničce.
"Ukaž, sedni si, já to najdu." lehce mě odstrčil a sám tam začal hrabat.
"Asi to bude trochu bolet, tak.....tak se mě třeba chytni za ruku." nastavil mi ruku. Ví moc dobře, jak mám potřebu něco mačkat, když mě něco bolí. Pomalu mi gel začal roztírat po tváři. Bolelo to, i když se snaži být jemný, ruku jsem mu stejně mačkala.
"Chladí to aspoň trochu?" koukl se na to.
"Trošku." lehla jsem si na gauč.
Sedl si vedle mě a mou hlavu podložil svýma nohama.
"Je to kvůli mně." hladil mě ve vlasech.
"V pohodě, věřím, že by jsi pro mě udělal totéž." zavřela jsem oči a užívala jsem si toho klidu a ticha. Z mého minipřehrávače šla jen pomalá hudba.
"Kouknem na nějakej film?Vzal jsem něco sebou." řekl po chvilce a já otevřela oči.
"Tak jo." sedla jsem si, zapnul tam nějaký film a už jsme se dívali.
"Není to horor, že ne?" ujistila jsem se, protože ten začátek byl nějakej divnej.
"Ee." dostalo se mi jen z jeho strany, ale za půl hodinu už jsem mu lomcovala s rukávem od jeho košile.
"Chceš mě zabít?Nejmíň dvě noci po tomhle neusnu." pořád jsem mlela a sem tam sebou trhla.
"Jo, ale to tu budu já." usmál se a objal mě kolem ramen. Byla jsem úplně ztuhlá.
Večer jsem si ještě ohřála teplé mléko a jedla je spolu s piškotami, to mě vždycky uklidní, ale dneska nevím, po tak drastickém filmu. Nick si ustlal před mou postelí. Gauč je až příliš malý.
Už jsem slyšela jak on klidně dýchá, když jsem uslyšela hřmění. Po asi deseti minutách už celý pokoj prosvěcovaly blesky zvenčí.
"Nicku?" přetočila jsem se na bok a začala ho budit. Teď je to jak v tom filmu. Holka sama doma, začne bouřka a pak se jí začnou zjevovat přízraky.
"Mm?Co je?" otočíl se na záda, takže se na sebe díváme.
"Já se bojím, je to jak v tom filmu, můžeš za to ty, neměl jsi to pouštět." trochu jsem panikařila, přinávám, jsem strašpytlík, ale co na tom, proto se takovým filmům vyhýbám obloukem.
"Klepeš se jak ratlík, polez dolů." usmál se smířlivě a trhnul s mojí rukou, tak že jsem spadla z postele přímo na něj.
"Mohl jsi bejt teda opatrnější." slezla jsem z něj.
"Promiň, pojď." přitáhl si mě k sobě a oba nás přikryl dekou. Zachumlala jsem se až po krk a přitulila se k němu. Jen se zasmál.
"Já nemůžu za to, že se bojím, tak se nesměj." zakňučela jsem a hlavu měla skoro pod peřinou, jelikož furt hřmělo a já neustále musela myslet na ten film.
"Tohle se mi na tobě právě líbí." řekl znenadání. Jen jsem se zachvěla, když znovu zahřmělo.
"Jsi tak zranitelná a křehká, mám pocit, že musím být pořád s tebou a neustále tě před vším chránit." řekl tiše. Zase jsem se mírně zatřásla, ale to už mě pořádně objal rukama.
"Mám tě moc rád Cat." pohladil mě pod peřinou po ruce. Malinko jsem natočila hlavu, tak abych mu viděla do obličeje.
"Taky tě mám ráda." malinko jsem se usmála a koukla se mu do tmavých očí. Je můj nejlepší přítel, je možné, že by mě to k němu mohlo táhnout i trošku dál, než k přátelství? Byl u mě tak blízko, cítila jsem jak se mu zvedá hrudník, cítila jsem jeho dech jemný jako vánek na své tváři. Tohle není chvíle nebezpečná pro nás, ale pro naše přátelství. Když jsem ucítila jak se naše nosy setkaly, rozhodla jsem se.
"Dobrou." líbla jsem ho na líčko, těsně vedle jeho rtů, které byly několik nepatrných milimetrů vzdáleny od těch mých a kdyby se kdokoli z nás pohl byď jen o píď, setkaly by se. Než jsem ulehla zpátky, zaznamenala jsem jeho trošku zmatený a možná i smutný pohled. Tak skvělé přátelství neobjetuju. Možná v tom bylo něco více než kamarádství a možná bude více takových situací, ale vzhledem k naší situaci, to není zrovna dobré. Je v postrozchodovém období, možná by jsem mu posloužila jako dočasná útěcha a taky jako zapomínadlo na předchozí vztah, který skončil bolestivě a já bych to nedejbože začla brát vážně. To ne, Nick by mi to neudělal.
Myšlenky mi zběsile lítaly hlavou, ale na konec jsem přece jenom usla.
"Cat uklidni se." připásal mě v autě.
"To nejde, proč mě uráží?Co si to vůbec dovoluje?" drtila jsem papír co byl poblíž v ruce. Pomalu jsem to vydýchávala.
"Bolí to moc?" kouknul na mě soucitně a lehce se dotkl mého líčka. I ten dotyk tak bolel, že jsem cukla hlavou.
"Promiń." soucitně se usmál.
"Je to celé modré a bolí to jak sto potvor." dala jsem si vlasy za uši, když jsem se koukala do zrcadla u sebe doma.
"Děkuju, že jsi se mě zastala." objal mě lehce Nick, když jsem stála před zrcadlem.
"Jsi můj nejlepší kamarád Nicku, vždycky za tebou budu stát." usmála jsem se i když mi i tohle způsobovalo menší bolest.
"Vážím si toho, ani nevíš jak." dal mi pramínek neposedných vlasů za ucho.
"Asi si to namažu chladivým gelem ať to tolik neštípe." začala jsem se přehrabovat v lékarničce.
"Ukaž, sedni si, já to najdu." lehce mě odstrčil a sám tam začal hrabat.
"Asi to bude trochu bolet, tak.....tak se mě třeba chytni za ruku." nastavil mi ruku. Ví moc dobře, jak mám potřebu něco mačkat, když mě něco bolí. Pomalu mi gel začal roztírat po tváři. Bolelo to, i když se snaži být jemný, ruku jsem mu stejně mačkala.
"Chladí to aspoň trochu?" koukl se na to.
"Trošku." lehla jsem si na gauč.
Sedl si vedle mě a mou hlavu podložil svýma nohama.
"Je to kvůli mně." hladil mě ve vlasech.
"V pohodě, věřím, že by jsi pro mě udělal totéž." zavřela jsem oči a užívala jsem si toho klidu a ticha. Z mého minipřehrávače šla jen pomalá hudba.
"Kouknem na nějakej film?Vzal jsem něco sebou." řekl po chvilce a já otevřela oči.
"Tak jo." sedla jsem si, zapnul tam nějaký film a už jsme se dívali.
"Není to horor, že ne?" ujistila jsem se, protože ten začátek byl nějakej divnej.
"Ee." dostalo se mi jen z jeho strany, ale za půl hodinu už jsem mu lomcovala s rukávem od jeho košile.
"Chceš mě zabít?Nejmíň dvě noci po tomhle neusnu." pořád jsem mlela a sem tam sebou trhla.
"Jo, ale to tu budu já." usmál se a objal mě kolem ramen. Byla jsem úplně ztuhlá.
Večer jsem si ještě ohřála teplé mléko a jedla je spolu s piškotami, to mě vždycky uklidní, ale dneska nevím, po tak drastickém filmu. Nick si ustlal před mou postelí. Gauč je až příliš malý.
Už jsem slyšela jak on klidně dýchá, když jsem uslyšela hřmění. Po asi deseti minutách už celý pokoj prosvěcovaly blesky zvenčí.
"Nicku?" přetočila jsem se na bok a začala ho budit. Teď je to jak v tom filmu. Holka sama doma, začne bouřka a pak se jí začnou zjevovat přízraky.
"Mm?Co je?" otočíl se na záda, takže se na sebe díváme.
"Já se bojím, je to jak v tom filmu, můžeš za to ty, neměl jsi to pouštět." trochu jsem panikařila, přinávám, jsem strašpytlík, ale co na tom, proto se takovým filmům vyhýbám obloukem.
"Klepeš se jak ratlík, polez dolů." usmál se smířlivě a trhnul s mojí rukou, tak že jsem spadla z postele přímo na něj.
"Mohl jsi bejt teda opatrnější." slezla jsem z něj.
"Promiň, pojď." přitáhl si mě k sobě a oba nás přikryl dekou. Zachumlala jsem se až po krk a přitulila se k němu. Jen se zasmál.
"Já nemůžu za to, že se bojím, tak se nesměj." zakňučela jsem a hlavu měla skoro pod peřinou, jelikož furt hřmělo a já neustále musela myslet na ten film.
"Tohle se mi na tobě právě líbí." řekl znenadání. Jen jsem se zachvěla, když znovu zahřmělo.
"Jsi tak zranitelná a křehká, mám pocit, že musím být pořád s tebou a neustále tě před vším chránit." řekl tiše. Zase jsem se mírně zatřásla, ale to už mě pořádně objal rukama.
"Mám tě moc rád Cat." pohladil mě pod peřinou po ruce. Malinko jsem natočila hlavu, tak abych mu viděla do obličeje.
"Taky tě mám ráda." malinko jsem se usmála a koukla se mu do tmavých očí. Je můj nejlepší přítel, je možné, že by mě to k němu mohlo táhnout i trošku dál, než k přátelství? Byl u mě tak blízko, cítila jsem jak se mu zvedá hrudník, cítila jsem jeho dech jemný jako vánek na své tváři. Tohle není chvíle nebezpečná pro nás, ale pro naše přátelství. Když jsem ucítila jak se naše nosy setkaly, rozhodla jsem se.
"Dobrou." líbla jsem ho na líčko, těsně vedle jeho rtů, které byly několik nepatrných milimetrů vzdáleny od těch mých a kdyby se kdokoli z nás pohl byď jen o píď, setkaly by se. Než jsem ulehla zpátky, zaznamenala jsem jeho trošku zmatený a možná i smutný pohled. Tak skvělé přátelství neobjetuju. Možná v tom bylo něco více než kamarádství a možná bude více takových situací, ale vzhledem k naší situaci, to není zrovna dobré. Je v postrozchodovém období, možná by jsem mu posloužila jako dočasná útěcha a taky jako zapomínadlo na předchozí vztah, který skončil bolestivě a já bych to nedejbože začla brát vážně. To ne, Nick by mi to neudělal.
Myšlenky mi zběsile lítaly hlavou, ale na konec jsem přece jenom usla.
Probudila jsem se, až když jsem ucítila, že mě něco šimrá na tváři.
"Já chci ještě spát." přetočila jsem se.
"No ták, pojď už vstávat. Mám hlad." slyšela jsem Nickův smích.
"Kolik je?" otevřela jsem teda oči a převalila se zpátky.
"Bude devět." usmál se a vlepil mi pusu na pravé líčko, jelikož to levé pořád bolelo.
Další společná věc, vstáváme většinou ve stejnou hodinu. Nejpozději jsme oba vstali ve čtvrt na deset.
"Máš velký hlad?" koukla jsem na něj. Jen s úsměvem pokýval hlavou.
"Tak fájn, na co máš chuť?" zvedla jsem se pomalu ze země, mírně dolámaná.
Posnídali jsme to co nám lednice dala, vajíčla, mlíko a další věci.
"Co máš dneska v plánu?" usmál se a kousl si do rohlíka.
"Nic moc, dneska je sobota, takže asi trochu uklidím v bytě, vynesu koše, utřu ptrach, odpoledne můžem někam zajít, když budeš chtít." vzala jsem talíř a spolu s tím jeho ho umyla ve dřezu, jelikož nemám myčku.
"Chceš pomoct?" zeptal se.
"Ne, mám už v tom svůj řád, takže jestli chceš, pusť si nějaký film, ale moc se tady nepohybuj." usmála jsem se.
Jen se zvedl a stále v tričku a trenkách se vyvalil na můj gauč a díval se na telku. Já se převlíkla z pyžama a začala s úklidem. Nejdřív koupelnu, pak záchod, prach, vytřela jsem linoleum a vysála koberec v obýváku. Už jsem si chtěla sednout vedle Nicka na gauč, ale někdo zazvonil.
Otevřela jsem dveře a kdo tam nestál.
"Ahoj Cat." usmál se Joe.
"Ahoj." taky jsem se usmála, ale trochu nejistě.
"Můžu dál?" koukl na mě.
"Ne, nemůžeš." ozval se někdo za mnou a už se přede mě protlačil Nick.
"Už nenechám ponižovat sebe ani Cat, Karolínou, nebo kýmkoli jiným." zaťal ruce v pěst. Joe to asi nečekal a trochu se ho lekl. Malokdy býval tak rozčílený.
"Chci si jen promluvit." snažil se mluvit klidně a přitom mě prosil očima ať se přimluvím.
"Nicku.." vzala jsem ho za ruku, jen se na mě koukl, možná měl mírně drsný pohled, ale v pozadí jsem viděla tu bolest.
"Nech ho aspoň mluvit a zalez dovnitř, jsi jenom v pyžamu." zatáhla jsem ho za dveře a Joea pustila dovnitř. Mrzelo mě, co Nickovi udělal, ale vyřešit si to musí sami.
"Dáš si něco k pití?" snažila jsem se uvolnit atomosféru, jen zakroutil hlavou a sedl si do mého malého křesílka.
"Vážně mě to mrzí, vím, že mi to jen tak neodpustíš, ale chci, abys o tom aspoň přemýšlel, udělal jsem kravinu, každý je dělá." řekl smutně a koukl se na Nicka, který mě už zase držel za ruku.
"Já chci ještě spát." přetočila jsem se.
"No ták, pojď už vstávat. Mám hlad." slyšela jsem Nickův smích.
"Kolik je?" otevřela jsem teda oči a převalila se zpátky.
"Bude devět." usmál se a vlepil mi pusu na pravé líčko, jelikož to levé pořád bolelo.
Další společná věc, vstáváme většinou ve stejnou hodinu. Nejpozději jsme oba vstali ve čtvrt na deset.
"Máš velký hlad?" koukla jsem na něj. Jen s úsměvem pokýval hlavou.
"Tak fájn, na co máš chuť?" zvedla jsem se pomalu ze země, mírně dolámaná.
Posnídali jsme to co nám lednice dala, vajíčla, mlíko a další věci.
"Co máš dneska v plánu?" usmál se a kousl si do rohlíka.
"Nic moc, dneska je sobota, takže asi trochu uklidím v bytě, vynesu koše, utřu ptrach, odpoledne můžem někam zajít, když budeš chtít." vzala jsem talíř a spolu s tím jeho ho umyla ve dřezu, jelikož nemám myčku.
"Chceš pomoct?" zeptal se.
"Ne, mám už v tom svůj řád, takže jestli chceš, pusť si nějaký film, ale moc se tady nepohybuj." usmála jsem se.
Jen se zvedl a stále v tričku a trenkách se vyvalil na můj gauč a díval se na telku. Já se převlíkla z pyžama a začala s úklidem. Nejdřív koupelnu, pak záchod, prach, vytřela jsem linoleum a vysála koberec v obýváku. Už jsem si chtěla sednout vedle Nicka na gauč, ale někdo zazvonil.
Otevřela jsem dveře a kdo tam nestál.
"Ahoj Cat." usmál se Joe.
"Ahoj." taky jsem se usmála, ale trochu nejistě.
"Můžu dál?" koukl na mě.
"Ne, nemůžeš." ozval se někdo za mnou a už se přede mě protlačil Nick.
"Už nenechám ponižovat sebe ani Cat, Karolínou, nebo kýmkoli jiným." zaťal ruce v pěst. Joe to asi nečekal a trochu se ho lekl. Malokdy býval tak rozčílený.
"Chci si jen promluvit." snažil se mluvit klidně a přitom mě prosil očima ať se přimluvím.
"Nicku.." vzala jsem ho za ruku, jen se na mě koukl, možná měl mírně drsný pohled, ale v pozadí jsem viděla tu bolest.
"Nech ho aspoň mluvit a zalez dovnitř, jsi jenom v pyžamu." zatáhla jsem ho za dveře a Joea pustila dovnitř. Mrzelo mě, co Nickovi udělal, ale vyřešit si to musí sami.
"Dáš si něco k pití?" snažila jsem se uvolnit atomosféru, jen zakroutil hlavou a sedl si do mého malého křesílka.
"Vážně mě to mrzí, vím, že mi to jen tak neodpustíš, ale chci, abys o tom aspoň přemýšlel, udělal jsem kravinu, každý je dělá." řekl smutně a koukl se na Nicka, který mě už zase držel za ruku.

hustýý toe mrtě ff rychle další dílek:))