Dnes den s velkým D. Den, mé a Nickovy svatby. Moc se těším, ale zároveň se děsně bojím. S Nickem se celý den neuvidíme, až u obřadu. Jsem nervozní. Mámka se mě snaži uklidnit, poravdě, když mi začne říkat jak se bála ona, když se vdávala za mého otce, dostanu ten strach ještě větší.
S rodinou Jonasů, vycházím zatím v klidu. Denisse si ode mě sice dává trochu odstup, ale je docela milá. Jsem jí za to moc vděčná, hádky by jsem asi nevydržela a zkolabovala už teď.
Od rána vrcholily přípravy až do teď.
Jsem oblečená v těch krásných šatech, v ruce mám kytku a sedím v autě s černými skly. Až začne hrát hudba, tak mi táta otevře dveře a odvede k olátři.
Jsem ráda, že jsem souhlasila a nechala to uspořádat tady. Byla to krásná pláž. Nikde nikdo, pozdni slunce lehce hřálo, kněz stál za takovou menší květinovou bránou, kde na mě čekal on. Nick, můj snoubenec a brzo, můj manžel. Strašně mu to slušelo, vlastně, slušelo to všem. Moje máma stála na jedné straně a zbytek rodiny Jonasů na druhé. Kevin stál vedle Nicka, jelikož je jeho svědek. I Frankie byl oblečený v takovém malém kvádru
Už se otevřely dveře a táta mi podal ruku. Vystoupila jsem z auta. Šumění vln se prolínalo s tóny houslí, které hrály tu svatební hudbu.
Zahákla jsem se tátovi za rameno a pomalu jsme oba kráčeli k oltáři.
Všichni se usmívali. Až na Joea. Ten jedniný o mě ani nezavadil pohledem. Bylo mi to trochu líto, ale teď na to nechci myslet.
S Nickem jsme se postavili pod tu bránu a chytli se za ruce.
Kněz řekl pár slov na úvod. Skoro jsem ho nevnímala, až došlo na tu pasáž, berete si zde přítomného pana Nicka Jonase....." Moje odpověď byle jednoznačná, chtěla jsem si ho vzít a strávit s ním zbytek života, o tom jsem byla přesvědčená už teď v mých sedmnácti letech.
Oba jsme si řekli své manželské sliby. Pak jsme se vyměnili prstýnky, a políbili se.
Všichni nám začali tleskat. Právě jsem se stala ženou, pro mě, toho nejůžasnějšího muže planety.
Chytli jsme se za ruce a spolu s ostatními nasedli do auta.
Všechno to uteklo tak rychle a už jsme seděli v letadle, směr Španělsko, Costa Brava.
Opřela jsem se Nickovi o rameno. Letěli jsme ve vlastním letadle, aspoń nebude žádný rozruch.
" Unavená?" zeptal se a políbil mě do vlasů.
" Trochu jen, nemůžu tomu uvěřit." zvedla jsem hlavu a podívala se mu do oči.
" A čemu přesně?" dělal nechápajícího, přitom přesně věděl, co myslím.
" Že jsem tvoje žena." usmála jsem se a líbla ho jemně na rty.
" Já taky ne, jen jsem chtěl slyšet jak říkáš to slovo tvoje žena." zaculil se a taky mě políbil.
" Hej já chci taky slyšet, že jsi můj muž." zašklebila jsem se a odtáhla se kousek dál.
" Dobře, jsem tvůj muž." přitáhl si mě za bradu a líbl mě na nos.
Časový posun způsobil, že i když jsme vyjeli z Ameriky v noci, ve Španělsku byl den.
Prošli jsme letovou kontrolou a jeli k pobřeži ostrovu. Byla to krásná krajina.
Nasedli jsme i s věcmi do takového menšího člůnu a Nick nás zavezl do nějaké zátoky.
" Tohle je to překvapení?" rozhlédla jsem se a uviděla malý bungalow na pláži. Zatím se tyčila velká hora, která věznila pláž, tak, že se na ni dalo dostat jen z moře. Kolem zálivu byly skály, dokonce jsem se bála, že tam neprojedeme, protože jediná cesta byla široká asi 2,5 metru, takže jsme projeli tak tak.
" Jo, jsme tu sami." usmál se, vyhodil kufry na pláž a přivázal člůn.
"Úplně sami?"
" Jo úplně sami." zasmál se zase.
Rychlostí blesku jsem ze sebe shodila všechno oblečení a utíkala do vody. Byla krásně osvěžující.
Jen mě pobaveně sledoval a donesl kufry do toho malého domku.
" Nejdeš zamnou?" plavala jsem.
" Ale proč ne." taky ze sebe všechno shodil a plaval za mnou.
" Je tu vážně moc krásně." šlapala jsem vodu.
" Jo to je." už mě z toho šlapání začínaly bolet nohy, tak jsem chtěla plavat ke břehu.
" Kampak?" chytl mě za ruku.
" Hele tobě se to říká, ty si v klidu stojíš, ale mě už bolí nohy." zašklebila jsem se
" Tak to nějak vyřešíme." chytl mě za záda a přitáhl blíž.
Už jsem to vážně nemohla vydržet, jestli se okamžitě něčeho nezachytím, tak půjdu ke dnu jako Titanik.
Tak jsem mu obmotala nohy kolem pasu.
" Fuj, docela mě to zmohlo." zasmála jsem se a ruky mu dala za krk.
Usmál se a pak mě políbil. Chvíli jsme se líbali jen tak lehce a něžně, dokud nepřišla malinko větší vlna a nešplouchla nám to oboum přes hlavu.
Jsem se musela začít smát.
" Tak už pojď ven." drapla jsem ho za ruku a tahal z pláže.
Na chvíli jsme si lehli na horký písek, příjemné hřál.
" Neříkala jsi, že se hodně stydíš?" otočil se na bok a podíval se na mě, až jsem mírně zrudla.
" Jo, ale tohle je něco jiného, ty nejsi doktor a nejsi cizí." taky jsem se k němu otočila a trochu se přitiskla.
" Hmm, tak fajn, a už víš jaká bude naše svatební noc?" zaculil se.
" To vážně netuším, ale těhotné ženy se milovat nesmí." řekla jsem vážně, ale uvnitř jsem se řehnila.
" Jo, o tom jsem někdy četl v mamčiném časopise." zapřemýšlel.
To už jsem nevydržela a vybuchla smíchy.
" Co no, děsně jsem se v letadle nudil a tohle byl poslední článek, který jsem neměl přečtený." zasmál se.
" Ale teď se mi to hodí, protože vím, že se ženy nesmí milovat až po druhém měsíci těhotenství." tak teď mě dostal. Překvapilo mě, že něco takového četl, ale že si to ještě pamatuje?
" Dostal jsi mě." rezignovala jsem a lehla si zpátky na záda.
" Já vím, takže si to užijem." překulil se nade mě a políbil na nos.
" Ale!" zvedla jsem prst.
Jen čekal co řeknu.
" Budeš něžný, aby mu to neublížilo." řekla jsem vážně, z tohodle si srandu dělat nebudu, ptala jsem se doktora a ten říkal, že to nevadí, jen si máme dát pozor.
" Nikdy bych vám neublížil." pohladil mě po tváři.
Ještě jsme se chvíli sušili na sluníčku, ale pak jsem dostala hlad, tak jsme se zvedli a šli ukuchtit něco k jídlu.
S rodinou Jonasů, vycházím zatím v klidu. Denisse si ode mě sice dává trochu odstup, ale je docela milá. Jsem jí za to moc vděčná, hádky by jsem asi nevydržela a zkolabovala už teď.
Od rána vrcholily přípravy až do teď.
Jsem oblečená v těch krásných šatech, v ruce mám kytku a sedím v autě s černými skly. Až začne hrát hudba, tak mi táta otevře dveře a odvede k olátři.
Jsem ráda, že jsem souhlasila a nechala to uspořádat tady. Byla to krásná pláž. Nikde nikdo, pozdni slunce lehce hřálo, kněz stál za takovou menší květinovou bránou, kde na mě čekal on. Nick, můj snoubenec a brzo, můj manžel. Strašně mu to slušelo, vlastně, slušelo to všem. Moje máma stála na jedné straně a zbytek rodiny Jonasů na druhé. Kevin stál vedle Nicka, jelikož je jeho svědek. I Frankie byl oblečený v takovém malém kvádru
Už se otevřely dveře a táta mi podal ruku. Vystoupila jsem z auta. Šumění vln se prolínalo s tóny houslí, které hrály tu svatební hudbu.
Zahákla jsem se tátovi za rameno a pomalu jsme oba kráčeli k oltáři.
Všichni se usmívali. Až na Joea. Ten jedniný o mě ani nezavadil pohledem. Bylo mi to trochu líto, ale teď na to nechci myslet.
S Nickem jsme se postavili pod tu bránu a chytli se za ruce.
Kněz řekl pár slov na úvod. Skoro jsem ho nevnímala, až došlo na tu pasáž, berete si zde přítomného pana Nicka Jonase....." Moje odpověď byle jednoznačná, chtěla jsem si ho vzít a strávit s ním zbytek života, o tom jsem byla přesvědčená už teď v mých sedmnácti letech.
Oba jsme si řekli své manželské sliby. Pak jsme se vyměnili prstýnky, a políbili se.
Všichni nám začali tleskat. Právě jsem se stala ženou, pro mě, toho nejůžasnějšího muže planety.
Chytli jsme se za ruce a spolu s ostatními nasedli do auta.
Všechno to uteklo tak rychle a už jsme seděli v letadle, směr Španělsko, Costa Brava.
Opřela jsem se Nickovi o rameno. Letěli jsme ve vlastním letadle, aspoń nebude žádný rozruch.
" Unavená?" zeptal se a políbil mě do vlasů.
" Trochu jen, nemůžu tomu uvěřit." zvedla jsem hlavu a podívala se mu do oči.
" A čemu přesně?" dělal nechápajícího, přitom přesně věděl, co myslím.
" Že jsem tvoje žena." usmála jsem se a líbla ho jemně na rty.
" Já taky ne, jen jsem chtěl slyšet jak říkáš to slovo tvoje žena." zaculil se a taky mě políbil.
" Hej já chci taky slyšet, že jsi můj muž." zašklebila jsem se a odtáhla se kousek dál.
" Dobře, jsem tvůj muž." přitáhl si mě za bradu a líbl mě na nos.
Časový posun způsobil, že i když jsme vyjeli z Ameriky v noci, ve Španělsku byl den.
Prošli jsme letovou kontrolou a jeli k pobřeži ostrovu. Byla to krásná krajina.
Nasedli jsme i s věcmi do takového menšího člůnu a Nick nás zavezl do nějaké zátoky.
" Tohle je to překvapení?" rozhlédla jsem se a uviděla malý bungalow na pláži. Zatím se tyčila velká hora, která věznila pláž, tak, že se na ni dalo dostat jen z moře. Kolem zálivu byly skály, dokonce jsem se bála, že tam neprojedeme, protože jediná cesta byla široká asi 2,5 metru, takže jsme projeli tak tak.
" Jo, jsme tu sami." usmál se, vyhodil kufry na pláž a přivázal člůn.
"Úplně sami?"
" Jo úplně sami." zasmál se zase.
Rychlostí blesku jsem ze sebe shodila všechno oblečení a utíkala do vody. Byla krásně osvěžující.
Jen mě pobaveně sledoval a donesl kufry do toho malého domku.
" Nejdeš zamnou?" plavala jsem.
" Ale proč ne." taky ze sebe všechno shodil a plaval za mnou.
" Je tu vážně moc krásně." šlapala jsem vodu.
" Jo to je." už mě z toho šlapání začínaly bolet nohy, tak jsem chtěla plavat ke břehu.
" Kampak?" chytl mě za ruku.
" Hele tobě se to říká, ty si v klidu stojíš, ale mě už bolí nohy." zašklebila jsem se
" Tak to nějak vyřešíme." chytl mě za záda a přitáhl blíž.
Už jsem to vážně nemohla vydržet, jestli se okamžitě něčeho nezachytím, tak půjdu ke dnu jako Titanik.
Tak jsem mu obmotala nohy kolem pasu.
" Fuj, docela mě to zmohlo." zasmála jsem se a ruky mu dala za krk.
Usmál se a pak mě políbil. Chvíli jsme se líbali jen tak lehce a něžně, dokud nepřišla malinko větší vlna a nešplouchla nám to oboum přes hlavu.
Jsem se musela začít smát.
" Tak už pojď ven." drapla jsem ho za ruku a tahal z pláže.
Na chvíli jsme si lehli na horký písek, příjemné hřál.
" Neříkala jsi, že se hodně stydíš?" otočil se na bok a podíval se na mě, až jsem mírně zrudla.
" Jo, ale tohle je něco jiného, ty nejsi doktor a nejsi cizí." taky jsem se k němu otočila a trochu se přitiskla.
" Hmm, tak fajn, a už víš jaká bude naše svatební noc?" zaculil se.
" To vážně netuším, ale těhotné ženy se milovat nesmí." řekla jsem vážně, ale uvnitř jsem se řehnila.
" Jo, o tom jsem někdy četl v mamčiném časopise." zapřemýšlel.
To už jsem nevydržela a vybuchla smíchy.
" Co no, děsně jsem se v letadle nudil a tohle byl poslední článek, který jsem neměl přečtený." zasmál se.
" Ale teď se mi to hodí, protože vím, že se ženy nesmí milovat až po druhém měsíci těhotenství." tak teď mě dostal. Překvapilo mě, že něco takového četl, ale že si to ještě pamatuje?
" Dostal jsi mě." rezignovala jsem a lehla si zpátky na záda.
" Já vím, takže si to užijem." překulil se nade mě a políbil na nos.
" Ale!" zvedla jsem prst.
Jen čekal co řeknu.
" Budeš něžný, aby mu to neublížilo." řekla jsem vážně, z tohodle si srandu dělat nebudu, ptala jsem se doktora a ten říkal, že to nevadí, jen si máme dát pozor.
" Nikdy bych vám neublížil." pohladil mě po tváři.
Ještě jsme se chvíli sušili na sluníčku, ale pak jsem dostala hlad, tak jsme se zvedli a šli ukuchtit něco k jídlu.
