Druhý den jsme s Nickem celý prolebedili v posteli. Večer mě akorát pozval "ven". Že prej naše první rande.
Koukali jsme na různý filmy, objednali si skvělou čínu, maxi balení. Bylo to výborné. Celý den mi bylo dobře, zvracela jsem jen jednou. Doktor říkal, že první měsíc to tak je, ale že by se to mělo už začít uklidňovat.
Máme tady večer 18:00, Nick mezitím odešel, prý něco zařídit. Tak jsem si pustila rádio a začala se připravovat.
Říkal, že si mám vzít něco pohodlného, tak jsem zvolila tmavé kalhoty "roury" jak se jim říká a k tomu takové pěkné tričko. V obchodě jsem se do něj zamilovala. Bylo celé červené a zepředu byl flitrovaný nápis I´m Rock!. Do kabelky jsem hodila mobil, klíče a ostatní přebytečnosti, rozloučila se s našima a vyšla před dům.
Novináři tam pořád byli. Nevím jestli tam i spí či co, ale nějací tam stáli. Díky bohu jsem stála mírně za rohem, takže mě nešlo moc vidět.
Nick přijel přesně. V 18:30 tu byl jako na koni. Zase mi galantně otevřel dveře od auta a počkal až nastoupím.
" Ahoj." usmála jsem se, když nastoupil.
" Ahoj." usmál se taky. Líbli jsme si malou pusu a už startoval.
" Tak kam to jedeme?" vyzvídala jsem.
" Uvidíš, nech se překvapit."
" Tak fajn." zabořila jsem hlavu do sedačky a hleděla před sebe.
Zajeli jsme až za město, vyjeli na nějaký kopec a zastavili na louce.
" Páni." vydechla jsem, když jsem vystoupila.
Bylo to jako v knížce. Připravená deka a piknikový košík.
"Líbí?"
" No to posoudím, až uvidím co je v tom košíku, prozatím davám 10 bodů za výběr místa."
" Tak tedy račte paní inspektorko." chytl mě za ruku a vedl k té dece. Byl z tama krásný pohled na město. Nebo aspoň na jednu jeho část.
Vytáhl z košíku samé dobroty.
" Takže za jídlo máš taky deset." zakřenila jsem se.
" To jsem rád, ale není to vlastně jenom naše první rande..." postavil se a podal mi ruce.
"...vím jak nemáš ráda oficiality, ale byla by škoda, kdyby tohle nebylo oficiální." klekl si přede mě a otevřel sametově černou krabičku.
" Debbie Reymondová, vezmeš si mě?"
Příjt o tuhle oficialitu by byla vážně škoda.
Jen jsem se usmála. Věděla jsem moc dobře co odpovědět, ale ten pohled jakým se na mě díval jsem si chtěla pořádně zapamatovat.
"Ano, vezmu si tě!" usmála jsem se. Vstal a navlékl mi na prst krásný třipytivý prstýnek.
Chytl mě za záda a přitáhl k sobě, ruce jsem mu automaticky dala kolem krku a pak jsme se políbili. Doufám, že tohle je začátek něčeho nového a hlavně, hezkého.
Lehli jsme si zpátky na deku a jen tak sledovali nebe zabarvující se do růžova.
Druhý den byla tiskovka.
Ráno mi nebylo dobře, ale řekla by jsem že jen kvůli nervozitě.
S Nickem jsme se sešli až v hale, kde měla být, pak jsme plánovali jít nakupovat nové věci do domu. Ještě jsem v něm nebyla, ale za ty dva dny jsme toho stihli opravdu hodně. Nick sehnal dům, oficiálně jsme se zasnoubili, uspořádali tiskovku a naplánovali svatbu.
Než jsem nad tím stihla pořádně popřemýšlet, seděli jsme na gauči, kolem nás bylo spousta mikrofonů a hala byla narvaná k prasknutí všemi možnými novináři.
Nejdřiv mluvil Nick. Všechno říkal pomalu a s rozmyslem. Vykreslil zhruba naši situaci. To že se stěhujeme, budeme se brát a tak. Pak přišly otázky.
Za tu dobu jsem se trochu uvolnila. Vždyť jsem tolikrát mluvila, nebo zpívala před tolika lidmi. Tehdy jich bylo ještě víc. Takže jsem jenom seděla s neutrálním výrazem a čekala s čím na nás přijdou.
" Slečno Reymondová, je pravda, že jste těhotná?" ozval se reportér.
" Ano, je to pravda." odpověděla jsem v klidu.
Jen nedát znás své emoce. Vždycky to totiž použijou proti vám.
" Je otcem pan Nick Jonas?" zeptal se další.
Jen jsem se otočila na Nicka. Usmál se, ale neotočil se, jen mi stiskl ruku.
" Ano je." zněla jednoduchá odpověď.
" Co na to Nickův bratr?" další vtíravá otázka.
" Ehm, co na to říká se musíte zeptat jeho." usmála jsem se trochu.
Už těch otázek bylo dost. Ještě se na nějaké ptali Nicka.
U té poslední jsem to stopla. Oni snad čekají, že jim to řeknu nebo co?!
" Svedla jste Nicka ještě když jste chodila s Joem, nebo až potom?" to mě dorazilo.
Uvnitř jsem vřela, tak jsem Nickovi stiskla o něco více ruku.
" Na další otázky nebudeme odpovídat, děkujeme." vstala jsem a spolu s Nickem jsme šli do šatny.
Tam jsem se opřela o zeď. Bylo mi špatně, zase.
" Je ti dobře?" podepřel mě Nick.
" Ani ne, prosím podal by jsi mi sklenici vody?" poprosila jsem.
" Jistě tady." dal mi do ruky, chlazenou minerálku.
" Díky."
Objal mě kolem boků a já se mu čelem opřela o hruď.
" Ta poslední otázka byla fakt hnusná." zašeptala jsem.
" Jsou to novináři, znáš je." pohladil mě jemně po vlasech.
Chvíli jsme ještě počkali až mi bude dobře a pak jsme se vydali do obchodu.
Koupili jsme krásné věci. Novou žlutou pohovku. Zamilovala jsem se do ní na první pohled. Nějaké obrazy na oživení, vybrali jsme nábytek do celého domu a pak nějaké doplňky.
Krom těch obrazů jsem si vyžádala nebesa nad postelí. Nick sice zprvu protestoval, ale nakonec jsme udělali kompromis. Ty nebesa měla být růžová, tak jsme je změnili na bílé a líbily se mu o mnoho víc.
Pak jsme ještě zašli do cestovky. Chtěla jsem naši svatební cestu vybrat společně. Strávili jsme tam asi hodinu. Hádali jsme se mezi Řeckem a Španělskem. Na konec zvítězilo Španělsko. Přesně za 5 dní se budeme brát a ještě ten den odletíme na naši krásnou svatební cestu. Společně jsme sice vybrali zemi, do které poletíme, ale místo pro mě bude překvapení. Nemůžu se dočkat.
Koukali jsme na různý filmy, objednali si skvělou čínu, maxi balení. Bylo to výborné. Celý den mi bylo dobře, zvracela jsem jen jednou. Doktor říkal, že první měsíc to tak je, ale že by se to mělo už začít uklidňovat.
Máme tady večer 18:00, Nick mezitím odešel, prý něco zařídit. Tak jsem si pustila rádio a začala se připravovat.
Říkal, že si mám vzít něco pohodlného, tak jsem zvolila tmavé kalhoty "roury" jak se jim říká a k tomu takové pěkné tričko. V obchodě jsem se do něj zamilovala. Bylo celé červené a zepředu byl flitrovaný nápis I´m Rock!. Do kabelky jsem hodila mobil, klíče a ostatní přebytečnosti, rozloučila se s našima a vyšla před dům.
Novináři tam pořád byli. Nevím jestli tam i spí či co, ale nějací tam stáli. Díky bohu jsem stála mírně za rohem, takže mě nešlo moc vidět.
Nick přijel přesně. V 18:30 tu byl jako na koni. Zase mi galantně otevřel dveře od auta a počkal až nastoupím.
" Ahoj." usmála jsem se, když nastoupil.
" Ahoj." usmál se taky. Líbli jsme si malou pusu a už startoval.
" Tak kam to jedeme?" vyzvídala jsem.
" Uvidíš, nech se překvapit."
" Tak fajn." zabořila jsem hlavu do sedačky a hleděla před sebe.
Zajeli jsme až za město, vyjeli na nějaký kopec a zastavili na louce.
" Páni." vydechla jsem, když jsem vystoupila.
Bylo to jako v knížce. Připravená deka a piknikový košík.
"Líbí?"
" No to posoudím, až uvidím co je v tom košíku, prozatím davám 10 bodů za výběr místa."
" Tak tedy račte paní inspektorko." chytl mě za ruku a vedl k té dece. Byl z tama krásný pohled na město. Nebo aspoň na jednu jeho část.
Vytáhl z košíku samé dobroty.
" Takže za jídlo máš taky deset." zakřenila jsem se.
" To jsem rád, ale není to vlastně jenom naše první rande..." postavil se a podal mi ruce.
"...vím jak nemáš ráda oficiality, ale byla by škoda, kdyby tohle nebylo oficiální." klekl si přede mě a otevřel sametově černou krabičku.
" Debbie Reymondová, vezmeš si mě?"
Příjt o tuhle oficialitu by byla vážně škoda.
Jen jsem se usmála. Věděla jsem moc dobře co odpovědět, ale ten pohled jakým se na mě díval jsem si chtěla pořádně zapamatovat.
"Ano, vezmu si tě!" usmála jsem se. Vstal a navlékl mi na prst krásný třipytivý prstýnek.
Chytl mě za záda a přitáhl k sobě, ruce jsem mu automaticky dala kolem krku a pak jsme se políbili. Doufám, že tohle je začátek něčeho nového a hlavně, hezkého.
Lehli jsme si zpátky na deku a jen tak sledovali nebe zabarvující se do růžova.
Druhý den byla tiskovka.
Ráno mi nebylo dobře, ale řekla by jsem že jen kvůli nervozitě.
S Nickem jsme se sešli až v hale, kde měla být, pak jsme plánovali jít nakupovat nové věci do domu. Ještě jsem v něm nebyla, ale za ty dva dny jsme toho stihli opravdu hodně. Nick sehnal dům, oficiálně jsme se zasnoubili, uspořádali tiskovku a naplánovali svatbu.
Než jsem nad tím stihla pořádně popřemýšlet, seděli jsme na gauči, kolem nás bylo spousta mikrofonů a hala byla narvaná k prasknutí všemi možnými novináři.
Nejdřiv mluvil Nick. Všechno říkal pomalu a s rozmyslem. Vykreslil zhruba naši situaci. To že se stěhujeme, budeme se brát a tak. Pak přišly otázky.
Za tu dobu jsem se trochu uvolnila. Vždyť jsem tolikrát mluvila, nebo zpívala před tolika lidmi. Tehdy jich bylo ještě víc. Takže jsem jenom seděla s neutrálním výrazem a čekala s čím na nás přijdou.
" Slečno Reymondová, je pravda, že jste těhotná?" ozval se reportér.
" Ano, je to pravda." odpověděla jsem v klidu.
Jen nedát znás své emoce. Vždycky to totiž použijou proti vám.
" Je otcem pan Nick Jonas?" zeptal se další.
Jen jsem se otočila na Nicka. Usmál se, ale neotočil se, jen mi stiskl ruku.
" Ano je." zněla jednoduchá odpověď.
" Co na to Nickův bratr?" další vtíravá otázka.
" Ehm, co na to říká se musíte zeptat jeho." usmála jsem se trochu.
Už těch otázek bylo dost. Ještě se na nějaké ptali Nicka.
U té poslední jsem to stopla. Oni snad čekají, že jim to řeknu nebo co?!
" Svedla jste Nicka ještě když jste chodila s Joem, nebo až potom?" to mě dorazilo.
Uvnitř jsem vřela, tak jsem Nickovi stiskla o něco více ruku.
" Na další otázky nebudeme odpovídat, děkujeme." vstala jsem a spolu s Nickem jsme šli do šatny.
Tam jsem se opřela o zeď. Bylo mi špatně, zase.
" Je ti dobře?" podepřel mě Nick.
" Ani ne, prosím podal by jsi mi sklenici vody?" poprosila jsem.
" Jistě tady." dal mi do ruky, chlazenou minerálku.
" Díky."
Objal mě kolem boků a já se mu čelem opřela o hruď.
" Ta poslední otázka byla fakt hnusná." zašeptala jsem.
" Jsou to novináři, znáš je." pohladil mě jemně po vlasech.
Chvíli jsme ještě počkali až mi bude dobře a pak jsme se vydali do obchodu.
Koupili jsme krásné věci. Novou žlutou pohovku. Zamilovala jsem se do ní na první pohled. Nějaké obrazy na oživení, vybrali jsme nábytek do celého domu a pak nějaké doplňky.
Krom těch obrazů jsem si vyžádala nebesa nad postelí. Nick sice zprvu protestoval, ale nakonec jsme udělali kompromis. Ty nebesa měla být růžová, tak jsme je změnili na bílé a líbily se mu o mnoho víc.
Pak jsme ještě zašli do cestovky. Chtěla jsem naši svatební cestu vybrat společně. Strávili jsme tam asi hodinu. Hádali jsme se mezi Řeckem a Španělskem. Na konec zvítězilo Španělsko. Přesně za 5 dní se budeme brát a ještě ten den odletíme na naši krásnou svatební cestu. Společně jsme sice vybrali zemi, do které poletíme, ale místo pro mě bude překvapení. Nemůžu se dočkat.
