Vzbudila jsem se a on tam pořád ležel. Venku už byla tma. Asi nad něčím přemýšlel.
" Ahoj, promiň že jsem usnula." pohladila jsem ho po hrudi.
" To je dobrý." líbl mě do vlasů.
"Nad čím přemýšlíš?" usmála jsem se a překulila se pořádně tak abych na něj viděla.
" No, víš..." podrbal se na hlavě.
" Přemýšlel jsem, že by bylo vhodné oznámit to veřejnosti. Jinak řečeno, uvést věci na pravou míru." podíval se mi do očí.
Trochu mě to překvapilo.
"Páni, já nevím co řict."
" Jestli nebudeš chtít tak samozřejmě ne, jen nevidím důvod proč to odkládat. Chceme spolu bydlet, později se vzít, média nejsou blbá, když nás uvidí vycházet z jednoho domu a tvoje břichno, které brzo nezakryjeme, dojde jim to." pohladil mě po vlasech.
" Asi jo, kdy uděláme tiskovku?" řekla jsem po chvíli, vážně není na co čekat.
" No vystoupil by jsem na ní tak pozítří."
" Chtěl si říct, vystoupili by jsme." opravila jsem ho.
" Nevím jestli je dobrý nápad, abys tam šla taky, co když se ti udělá zle."
" Jenomže já tě v tom nenechám, už si toho zlého odnes sám až dost. Jak jsi řekl, jsme v tom společně, takže tě nenechám napospas lvům." usmála jsem se a počechrala ho ve vlasech.
" Jak chceš, ale kdyby se cokoliv stalo, řekneš mi to jasné?" zdvihl ukazováček.
" Jasně, jasně. Když už jsme u toho plánování naší společné budoucnosti, co ta svatba?" zeptala jsem se zvědavě.
" Až budeš chtít, jestli teda budeš chtít." usmál se.
" Chci, co nejdřív."
"V-vážně?" byl překvapený.
" Jo, ať si to na svatební cestě užijem bez mýho obrovskýho břicha." zasmála jsem se.
Popravdě, vůbec jsem si samu sebe nedokázala představit jako těhotnou s obřím balvanem vepředu, místo břicha.
" A jak by jsi si jí představovala?" přejede mi ukazováčkem po obličeji.
" Mmm..." zasním se.
" Nechci nic velkého, nejlépe někde na pláži, jen naše blízká rodina. Co mysliš?" otevřela jsem oči ze snění.
" Že je to dobrý nápad, taky nechci nic velkého." usmál se a převalil mě pod sebe.
" Co ta náhlá aktivita?" pobaveně jsem se zašklebila.
" Nic jen mám chuť ti dát pusu." zakřenil se.
Už jsem nestačila nic říct, jelikož mě políbil.
Tak krásně a jemně se otíral o mé rty. Myslela jsem že umřu, absolutně nevím jak jsem bez něj mohla vydržet.
Ruky jsem obmotala kolem jeho krku. Líbal mě tak náruživě a něžně zároveň, úplně jsem se propadla do jiné dymenze.
Jemně jsem se od něj odtrhla a začala popadat dech.
" Konečně." přejel mi prsty po rtech.
" Konečně." zopakovala jsem a usmála se.
"Debbie?Jste tam s Nickem?" zaklepala máma na dveře.
" Jo mami jsme, počkej příjdeme dolů." odpověděla jsem.
Začla jsem lést z postele a hodila jsem na sebe jenom tepláky a volné XXL tričko.
" Tak poď ty můj Romeo." tahala jsem Nicka z postele, ten se jen taktak stihl obléct a už jsme šli dolů po schodech.
" Ahoj mami, tati." řekla jsem, když jsem přišla do obýváku.
" Dobrý den." usmál se nejistě Nick.
Vždyť oba mé rodiče zná už tak dlouho, nemusí se stydět a už vůbec nebýt nervozní. Myslím, že kdyby máma byla mladší a nebyla by s tátou, sbalila by ho sama. Má ho totiž strašně ráda a podle ní je to ten nejhezčí mužskej v USA, minimálně v USA. Pochopitelně, až po Joeovi podle ní teda.
" Je už ti dobře?" zeptala se ustaraně mamka.
" Jak...?" nestihla jsem doříct.
" Tisk." řekl táta neutrálně.
" Aha, no jo je mi už dobře."
Oba jsme se posadili na pohovku. Táta seděl na kožešině a hrál si s Chuckem. Naším malým Bernským salašnickým psem. Máme ho zatím jenom 2 měsíce, ale už je dost velkej.
" Chtěli jsme s vámi probrat, co teda dál, hodláte to říct?" zeptal se táta. Dělal mi něco jako manažera, takže všechno, skoro všechno šlo přes něj.
" Jo, právě jsme nad tím přemýšleli, pozítří svoláme tiskovku, kde uvedeme věci na pravou míru." pohodlně jsem se usadila na pohovku, nohy jsem si dala do tureckého sedu a opřela se Nickovi o rameno.
" A ještě něco, v nejbližší době se chceme vzít." rozzářily se mi oči. Jo, možná je to brzo, ale já se těším jak malé dítě.
" Vážně?" zvedl táta hlavu od Chucka, nejspíš byl překvapený.
" Není proč čekat." vložil se do rozhovoru Nick.
Když se táta usmál, cítila jsem jak se uvolnil.
" To je skvělé, kdy to plánujete?" zeptala se se zájmem máma.
" Co nejdřív, možná už tenhle měsíc, ale chtěli by jsme jen malou svatbu, jestli rozumíš. Jen naše blízké rodiny." pootočila jsem na ni hlavu.
" No, nevím jestli ostatní nebudou zklamaní." přemýšlela máma.
" Možná, ale je to naše svatba a myslím, že je na nás aychom jsme si ji zařídli podle svého." dala jsem pádný argument.
" Asi ano, v každém případě vás podpoříme ať se rozhodnete jakkoliv." řekl pro změnu táta.
Tak strašně mě jejich podpora hřála u srdce. Věděla jsem, že za mnou někdo stojí. Nepočítaje Nicka. Toho si pochopitelně taky vážím, ale vědět že ještě někdo není proti nám mi dodává moc dobrý pocit.
" Ahoj, promiň že jsem usnula." pohladila jsem ho po hrudi.
" To je dobrý." líbl mě do vlasů.
"Nad čím přemýšlíš?" usmála jsem se a překulila se pořádně tak abych na něj viděla.
" No, víš..." podrbal se na hlavě.
" Přemýšlel jsem, že by bylo vhodné oznámit to veřejnosti. Jinak řečeno, uvést věci na pravou míru." podíval se mi do očí.
Trochu mě to překvapilo.
"Páni, já nevím co řict."
" Jestli nebudeš chtít tak samozřejmě ne, jen nevidím důvod proč to odkládat. Chceme spolu bydlet, později se vzít, média nejsou blbá, když nás uvidí vycházet z jednoho domu a tvoje břichno, které brzo nezakryjeme, dojde jim to." pohladil mě po vlasech.
" Asi jo, kdy uděláme tiskovku?" řekla jsem po chvíli, vážně není na co čekat.
" No vystoupil by jsem na ní tak pozítří."
" Chtěl si říct, vystoupili by jsme." opravila jsem ho.
" Nevím jestli je dobrý nápad, abys tam šla taky, co když se ti udělá zle."
" Jenomže já tě v tom nenechám, už si toho zlého odnes sám až dost. Jak jsi řekl, jsme v tom společně, takže tě nenechám napospas lvům." usmála jsem se a počechrala ho ve vlasech.
" Jak chceš, ale kdyby se cokoliv stalo, řekneš mi to jasné?" zdvihl ukazováček.
" Jasně, jasně. Když už jsme u toho plánování naší společné budoucnosti, co ta svatba?" zeptala jsem se zvědavě.
" Až budeš chtít, jestli teda budeš chtít." usmál se.
" Chci, co nejdřív."
"V-vážně?" byl překvapený.
" Jo, ať si to na svatební cestě užijem bez mýho obrovskýho břicha." zasmála jsem se.
Popravdě, vůbec jsem si samu sebe nedokázala představit jako těhotnou s obřím balvanem vepředu, místo břicha.
" A jak by jsi si jí představovala?" přejede mi ukazováčkem po obličeji.
" Mmm..." zasním se.
" Nechci nic velkého, nejlépe někde na pláži, jen naše blízká rodina. Co mysliš?" otevřela jsem oči ze snění.
" Že je to dobrý nápad, taky nechci nic velkého." usmál se a převalil mě pod sebe.
" Co ta náhlá aktivita?" pobaveně jsem se zašklebila.
" Nic jen mám chuť ti dát pusu." zakřenil se.
Už jsem nestačila nic říct, jelikož mě políbil.
Tak krásně a jemně se otíral o mé rty. Myslela jsem že umřu, absolutně nevím jak jsem bez něj mohla vydržet.
Ruky jsem obmotala kolem jeho krku. Líbal mě tak náruživě a něžně zároveň, úplně jsem se propadla do jiné dymenze.
Jemně jsem se od něj odtrhla a začala popadat dech.
" Konečně." přejel mi prsty po rtech.
" Konečně." zopakovala jsem a usmála se.
"Debbie?Jste tam s Nickem?" zaklepala máma na dveře.
" Jo mami jsme, počkej příjdeme dolů." odpověděla jsem.
Začla jsem lést z postele a hodila jsem na sebe jenom tepláky a volné XXL tričko.
" Tak poď ty můj Romeo." tahala jsem Nicka z postele, ten se jen taktak stihl obléct a už jsme šli dolů po schodech.
" Ahoj mami, tati." řekla jsem, když jsem přišla do obýváku.
" Dobrý den." usmál se nejistě Nick.
Vždyť oba mé rodiče zná už tak dlouho, nemusí se stydět a už vůbec nebýt nervozní. Myslím, že kdyby máma byla mladší a nebyla by s tátou, sbalila by ho sama. Má ho totiž strašně ráda a podle ní je to ten nejhezčí mužskej v USA, minimálně v USA. Pochopitelně, až po Joeovi podle ní teda.
" Je už ti dobře?" zeptala se ustaraně mamka.
" Jak...?" nestihla jsem doříct.
" Tisk." řekl táta neutrálně.
" Aha, no jo je mi už dobře."
Oba jsme se posadili na pohovku. Táta seděl na kožešině a hrál si s Chuckem. Naším malým Bernským salašnickým psem. Máme ho zatím jenom 2 měsíce, ale už je dost velkej.
" Chtěli jsme s vámi probrat, co teda dál, hodláte to říct?" zeptal se táta. Dělal mi něco jako manažera, takže všechno, skoro všechno šlo přes něj.
" Jo, právě jsme nad tím přemýšleli, pozítří svoláme tiskovku, kde uvedeme věci na pravou míru." pohodlně jsem se usadila na pohovku, nohy jsem si dala do tureckého sedu a opřela se Nickovi o rameno.
" A ještě něco, v nejbližší době se chceme vzít." rozzářily se mi oči. Jo, možná je to brzo, ale já se těším jak malé dítě.
" Vážně?" zvedl táta hlavu od Chucka, nejspíš byl překvapený.
" Není proč čekat." vložil se do rozhovoru Nick.
Když se táta usmál, cítila jsem jak se uvolnil.
" To je skvělé, kdy to plánujete?" zeptala se se zájmem máma.
" Co nejdřív, možná už tenhle měsíc, ale chtěli by jsme jen malou svatbu, jestli rozumíš. Jen naše blízké rodiny." pootočila jsem na ni hlavu.
" No, nevím jestli ostatní nebudou zklamaní." přemýšlela máma.
" Možná, ale je to naše svatba a myslím, že je na nás aychom jsme si ji zařídli podle svého." dala jsem pádný argument.
" Asi ano, v každém případě vás podpoříme ať se rozhodnete jakkoliv." řekl pro změnu táta.
Tak strašně mě jejich podpora hřála u srdce. Věděla jsem, že za mnou někdo stojí. Nepočítaje Nicka. Toho si pochopitelně taky vážím, ale vědět že ještě někdo není proti nám mi dodává moc dobrý pocit.
