close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

14. Díl- NZS

14. června 2010 v 17:03 | Ladys a Anďa |  ff-Návrat zašlé slávy
Vzbudila jsem se a on tam pořád ležel. Venku už byla tma. Asi nad něčím přemýšlel.
" Ahoj, promiň že jsem usnula." pohladila jsem ho po hrudi.
" To je dobrý." líbl mě do vlasů.
"Nad čím přemýšlíš?" usmála jsem se a překulila se pořádně tak abych na něj viděla.
" No, víš..." podrbal se na hlavě.
" Přemýšlel jsem, že by bylo vhodné oznámit to veřejnosti. Jinak řečeno, uvést věci na pravou míru." podíval se mi do očí.
Trochu mě to překvapilo.
"Páni, já nevím co řict."
" Jestli nebudeš chtít tak samozřejmě ne, jen nevidím důvod proč to odkládat. Chceme spolu bydlet, později se vzít, média nejsou blbá, když nás uvidí vycházet z jednoho domu a tvoje břichno, které brzo nezakryjeme, dojde jim to." pohladil mě po vlasech.
" Asi jo, kdy uděláme tiskovku?" řekla jsem po chvíli, vážně není na co čekat.
" No vystoupil by jsem na ní tak pozítří."
" Chtěl si říct, vystoupili by jsme." opravila jsem ho.
" Nevím jestli je dobrý nápad, abys tam šla taky, co když se ti udělá zle."
" Jenomže já tě v tom nenechám, už si toho zlého odnes sám až dost. Jak jsi řekl, jsme v tom společně, takže tě nenechám napospas lvům." usmála jsem se a počechrala ho ve vlasech.
" Jak chceš, ale kdyby se cokoliv stalo, řekneš mi to jasné?" zdvihl ukazováček.
" Jasně, jasně. Když už jsme u toho plánování naší společné budoucnosti, co ta svatba?" zeptala jsem se zvědavě.
" Až budeš chtít, jestli teda budeš chtít." usmál se.
" Chci, co nejdřív."
"V-vážně?" byl překvapený.
" Jo, ať si to na svatební cestě užijem bez mýho obrovskýho břicha." zasmála jsem se.
Popravdě, vůbec jsem si samu sebe nedokázala představit jako těhotnou s obřím balvanem vepředu, místo břicha.
" A jak by jsi si jí představovala?" přejede mi ukazováčkem po obličeji.
" Mmm..." zasním se.
" Nechci nic velkého, nejlépe někde na pláži, jen naše blízká rodina. Co mysliš?" otevřela jsem oči ze snění.
" Že je to dobrý nápad, taky nechci nic velkého." usmál se a převalil mě pod sebe.
" Co ta náhlá aktivita?" pobaveně jsem se zašklebila.
" Nic jen mám chuť ti dát pusu." zakřenil se.
Už jsem nestačila nic říct, jelikož mě políbil.
Tak krásně a jemně se otíral o mé rty. Myslela jsem že umřu, absolutně nevím jak jsem bez něj mohla vydržet.
Ruky jsem obmotala kolem jeho krku. Líbal mě tak náruživě a něžně zároveň, úplně jsem se propadla do jiné dymenze.
Jemně jsem se od něj odtrhla a začala popadat dech.
" Konečně." přejel mi prsty po rtech.
" Konečně." zopakovala jsem a usmála se.
"Debbie?Jste tam s Nickem?" zaklepala máma na dveře.
" Jo mami jsme, počkej příjdeme dolů." odpověděla jsem.
Začla jsem lést z postele a hodila jsem na sebe jenom tepláky a volné XXL tričko.
" Tak poď ty můj Romeo." tahala jsem Nicka z postele, ten se jen taktak stihl obléct a už jsme šli dolů po schodech.
" Ahoj mami, tati." řekla jsem, když jsem přišla do obýváku.
" Dobrý den." usmál se nejistě Nick.
Vždyť oba mé rodiče zná už tak dlouho, nemusí se stydět a už vůbec nebýt nervozní. Myslím, že kdyby máma byla mladší a nebyla by s tátou, sbalila by ho sama. Má ho totiž strašně ráda a podle ní je to ten nejhezčí mužskej v USA, minimálně v USA. Pochopitelně, až po Joeovi podle ní teda.
" Je už ti dobře?" zeptala se ustaraně mamka.
" Jak...?" nestihla jsem doříct.
" Tisk." řekl táta neutrálně.
" Aha, no jo je mi už dobře."
Oba jsme se posadili na pohovku. Táta seděl na kožešině a hrál si s Chuckem. Naším malým Bernským salašnickým psem. Máme ho zatím jenom 2 měsíce, ale už je dost velkej.
" Chtěli jsme s vámi probrat, co teda dál, hodláte to říct?" zeptal se táta. Dělal mi něco jako manažera, takže všechno, skoro všechno šlo přes něj.
" Jo, právě jsme nad tím přemýšleli, pozítří svoláme tiskovku, kde uvedeme věci na pravou míru." pohodlně jsem se usadila na pohovku, nohy jsem si dala do tureckého sedu a opřela se Nickovi o rameno.
" A ještě něco, v nejbližší době se chceme vzít." rozzářily se mi oči. Jo, možná je to brzo, ale já se těším jak malé dítě.
" Vážně?" zvedl táta hlavu od Chucka, nejspíš byl překvapený.
" Není proč čekat." vložil se do rozhovoru Nick.
Když se táta usmál, cítila jsem jak se uvolnil.
" To je skvělé, kdy to plánujete?" zeptala se se zájmem máma.
" Co nejdřív, možná už tenhle měsíc, ale chtěli by jsme jen malou svatbu, jestli rozumíš. Jen naše blízké rodiny." pootočila jsem na ni hlavu.
" No, nevím jestli ostatní nebudou zklamaní." přemýšlela máma.
" Možná, ale je to naše svatba a myslím, že je na nás aychom jsme si ji zařídli podle svého." dala jsem pádný argument.
" Asi ano, v každém případě vás podpoříme ať se rozhodnete jakkoliv." řekl pro změnu táta.
Tak strašně mě jejich podpora hřála u srdce. Věděla jsem, že za mnou někdo stojí. Nepočítaje Nicka. Toho si pochopitelně taky vážím, ale vědět že ještě někdo není proti nám mi dodává moc dobrý pocit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1