Lidi, tento díl, není na žádném jiném blogu ani na mém starém. Je to jeho mini premiéra, tak prosím o komenty! =)
Minulý díl skončil:"Podívej se na mě, prosím." řekl jsem.
Podívala se na mě, ale takový pohled jsem nečekal. Plný bolesti a utrpení. Asi jsem ji ublížil víc, než dávala znát.
"Suzie je mi to líto, prosím odpusť." řekl jsem zničeně a pohladil jsem ji po líčku. Jen si povzdychla.
"Suzie..."vzal jsem její hlavu opatrně do rukou.
"Prosím, mluv se mnou." byl jsem zoufalý.
"Ale já nevím, co ti mám říct." konečně promluvila.
"Cokoliv." už jsem zašeptal, protože by se mi snad zlomil hlas. Její oči dostaly ještě bolestivější odraz.
Podívala se na mě, ale takový pohled jsem nečekal. Plný bolesti a utrpení. Asi jsem ji ublížil víc, než dávala znát.
"Suzie je mi to líto, prosím odpusť." řekl jsem zničeně a pohladil jsem ji po líčku. Jen si povzdychla.
"Suzie..."vzal jsem její hlavu opatrně do rukou.
"Prosím, mluv se mnou." byl jsem zoufalý.
"Ale já nevím, co ti mám říct." konečně promluvila.
"Cokoliv." už jsem zašeptal, protože by se mi snad zlomil hlas. Její oči dostaly ještě bolestivější odraz.
13.Díl
"Řeknu ti pravdu. V životě, jsem se tak zle necítila. Zemřeli mi rodiče. Snažím se jít dál, ale všechny mé vzpomínky se svazují s nimi. Pak ty, já jsem k tobě upřímná, řekla jsem ti to narovinu a ty mě odmítneš a řekneš, že to byla chyba. Já už prostě nemám sílu, dělat, že jsem silná, že to všechno zvládám. Já to nezvládám a už prostě nemůžu dál." roztekly se jí slzy. Pořádně jsem ji objal a nechal ji ať se ke mně přitulí.
"Prosím, odpusť mi. Zachoval jsem se hnusně, vím to. Už před tím jsem sníval, že jednou nebudeš má kamarádka, ale přítelkyně. Měl jsem ti říct pravdu. Omlouvám se." setřel jsem jí těch pár slz.
"Vážně?" nechtěla pořád věřit.
"Smrtelně vážně." už jsem zašeptal. Sklonil jsem se k ní, lehce se otřel svým nosem o ten její a pak jsem se konečně dotkl jejich rtů, které mě už nějakou tu dobu lákaly. Vychutnával jsem si ty motýly dotyky. Ruce mi dala za krk a já si ji k sobě přitiskl ještě trochu víc. Bylo to úžasné, jako by jsem se ocitl v jiné dymenzi, ve které neexistoval nikdo jiný než ona a já. Po chvilce jsme se od sebe odtáhli a já ji pohlédl do těch krásných zelenošedých očí. Byly výjmečné, ale ona byla celá výjmečná.
"Teď už budu upřímný, asi jsem se do tebe zamiloval." usmál jsem se a odhrnul ji vlasy z čela.
Taky se usmála a tentokrát mě políbila sama. Užíval jsem si to dokud se nezačala třepat zimou. Přehodil jsem přes ní svou bundu a za ruku ji vedl zpátky k autu.
"Zmrzneš." ohodnotila mé tričko s krátkým rukávem.
"Alespoň, že tobě bude teplo a navíc, pustím vyhřívání." řekl jsem a podle toho i udělal.
"Jak myslíš." pokrčila ramenama a zachumlala se do mé kožené bundy.
"Hřeje?" zeptal jsem se po chvíli ticha.
"A i voní." čuchala to. Jen jsem se nad tím zasmál.
Za chvíli jsme dorazili před náš dům. Vypl jsem motor, ale zatím nevystoupil.
"Víš, nechci prozatím nikomu říkat, že jsme spolu, ani našim. V poslední době jsem měl na vztahy dost smůlu a mamka o mě v tomto ohledu taky nemá pěkné mínění, jelikož musela snášet všechny mé přítelkyně na rodinných večeřích, a tak by jsem si s ní o tom chtěl nejdřív promluvit. Hlavně si nic nemysli špatného, jen mi na tom záleží." vzal jsem ji za ruku.
"Plně to respektuji, ale doufám, že víš, že schovávat se donekonečna nejde." usmála se.
"Bude to otázka několika dnů, slubuju." taky jsem se usmál a lehce ji políbil.
Vystoupil jsem a pomohl z auta i jí.
Večer jsem si lehl do postele a slastně přemýšlel. O ní, o krásné a dokonalé. Mohlo být asi jedenáct v noci, když se zaklaply poslední dveře na prvním patře našeho domu a já měl konečně vzduch čistý. Možná si trochu troufám, ale mám takovou zvláštní náladu. Ještě jsem ji nezažil, prostě jsem měl nutkání ji teď pořádně políbit.
Tiše jsem otevřel dveře k ni do pokoje a co mě překvapilo, bylo to, že ležela v posteli s rožlou lampou a knihou v ruce.
"Joe?Co ty tu?" zasmála se tiše.
"Víš, že ani nevím, měl jsem takové nutkání a stále ho mám, dát ti pusu." řekl jsem a šel pomalu k její posteli.
"Můžu na kousek?" poškrábal jsem se za krkem, když jsem se u ní zastavil a ona se pořád nehnula a ležela přímo vprostřed.
"Ale jo." posunula se. Lehl jsem si vedle ní a studené nohy si přikryl pod peřinu.
"Co čteš?" zajímal jsem se, když se vrátila zpátky k četbě, asi mě schválně takhle provokuje, dělá že tam nejsem.
"Sbohem armádo od Ernesta Hemingwaye." neodtrhla od knihy zrak.
" Tak už nečti." lehce jsem ji vzal knihu a položil ji na stolek, pak jsem se překulil k ní a konečně ji políbil. Pomalu jsem nalehával nad ní a stále ji líbal. Už vím co znamená ta nálada, asi je to poprvé za můj život, co jsem nadržený, nebo jinak, mám chuť se milovat.
"Joe, Joe, brzdi." zasmála se a odsunula mé ruce z jejího zadku.
"Když já si nemůžu pomoct." zaculil jsem se a líbl ji na krk.
Nic neřekla, ale krásně a vášnivě mě políbila. Až mi to bralo dech, teprve teď poznávám jak krásně líbá. Už jsem ji chtěl začít vyslíkat z toho jejího dresu, když toho zase nechala.
"Měl by jsi už jít spát, víš sám, že dál by to nemělo zajít." věděl jsem to, ale tolik jsem to teď chtěl. Víc než cokoliv jiného, ale má pravdu. S nechutí jsem se zvedl z teploučké postele, naposledy ji políbil a vydal se do dvého pokoje.
