12. Díl- Hero

14. června 2010 v 20:02 | Anďa |  ff-Hero

12.Díl


Ráno mě probudilo dupání. Vstal jsem z postele a jen v boxerkách se šel podívat co se to kruci děje. Dole stála Suzie a nějací muži vytahovali nábytek z pokojů.
"Suz?Co se dějě?" sešel jsem dolů.
"Dobré ráno, rozprodávám ten nábytek a všechny ostatní věci, tady Mike bude řídit aukci. Aspoň budu mít na vysokou." usmála se, ale nebyl to typický úsměv. Bylo vidět, že je zklamaná a smutná.
"Aha." dokázal jsem ze sebe jen dostat.
"Za 3 hodiny nám letí letadlo zpátky do LA, takže by jsi se měl obléct." už se na mě ani nepodívala a začla se o něčem bavit s tím Mikem, nebo kdo to byl.
Oblékl jsem se, sbalil si věci a kufr donesl dolů. Bylo mi líto, že to tady prodává, všechno, ale je to její věc.
Naposledy jsme se oba koukli na ten domeček a pak už jeli taxíkem na letiště, jelikož auto už jsme museli vrátit. Let proběhl v klidu, ale bez řeči a ve vzduchu šla cítit trochu napjatá atmosféra.
Domů jsme přijeli odpoledne. Mamka nás oba poobímala a pak jsme si šli vybalit. Celý zbytek dne proběhnul normálně. Suzie se mnou vůbec nemluvila, nedívím se jí. Pěkně jsem to pokašlal.
Celá tahle ignorace probíhala asi dalších 5 dnů, při kterých se stihla zapsat na vysokou. Ovšem nastoupí až v září, důvod jsem se nedozvěděl, jelikož spolu nemluvíme, počkat, ona se mnou nemluví.

"Suzie?" zaklepal jsem na dveře jejího pokoje.
"Hmm?" ozvala se mi jen odpověď. Otevřel jsem dveře a spatřil ji před notebookem, ani se neotočila.
"Chci si promluvit." řekl jsem po chvíli ticha a hlavně ignorace z její strany.
"Tak mluv." otočila se na židli.
"Tady ne." přišel jsem blíž, chytl ji za ruku a táhl ven.
"A  kde teda?" snažila se mi vykroutit.
"Někam tě vezmu." odpověděl jsem klidně.
Rezignovaně se nechala vést. Nasedli jsme do auta a já jel na jedno velmi pěkné místo. Byl jsem příšerně nervozní. S holkama už mám dost zkušeností, ale to je poprvé, co jsem tak nervní. Možná je to znamení, že zrovna ona je ta pravá?To asi jen tak nezjistím. Zastavili jsme na pláži. Byla celkem zima, proto na ní nebyla ani noha. Otevřel jsem ji auto, pomohl ji vysoupit, auto následně zavřel a vedl ji k moři. Chvíli jsme šli mlčky a vítr se nám opíral do vlasů. Jen jsem si povzdychl a otočil se stojíc, na ni. Taky se zastavila, ale do očí mi nepohlédla. Tolik jsem toužil se do nich podívat. Lehce jsem ji nadzvedl hlavu.
"Podívej se na mě, prosím." řekl jsem.
Podívala se na mě, ale takový pohled jsem nečekal. Plný bolesti a utrpení. Asi jsem ji ublížil víc, než dávala znát.
"Suzie je mi to líto, prosím odpusť." řekl jsem zničeně a pohladil jsem ji po líčku. Jen si povzdychla.
"Suzie..."vzal jsem její hlavu opatrně do rukou.
"Prosím, mluv se mnou." byl jsem zoufalý.
"Ale já nevím, co ti mám říct." konečně promluvila.
"Cokoliv." už jsem zašeptal, protože by se mi snad zlomil hlas. Její oči dostaly ještě bolestivější odraz.

 


Komentáře

1 *MarušQa* *MarušQa* | E-mail | Web | 15. června 2010 v 17:06 | Reagovat

Woow :) To je kwásný holkyyy :) Rychle pokráčko !!! :)
Ju a jinak...mohu být vaše Aff dámy ??? :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1