Z domu vyšel táta.
,, Debbie?Nicku?" zeptal se nevěřícně když nas viděl.
,, D-dobrý den pane Reymonde." zakoktal trochu Nick.
" Leyn, pojď sem honem, neuvěříš co se stalo!" zařval táta do domu.
Vzápětí se z domu vynořila máma. Když nás uviděla taky byla překvapená.
" Mami, tati...." došla jsem za nimi a Nicka při tom držela za ruku.
" ..spolu s Nickem jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do vlastního bytu a zůstaneme spolu." usmála jsem se nejistě.
Popravně, vůbec jsem nevěděla jak budou reagovat.
" To je skvělé děti, ani nevíte jak jsem rád, že jste si to spolu vyřešili." objal nás oba táta.
Teda, byla jsem v šoku.
" Debbie co se tak tváříš, snad si nemyslíš, že by jsem ti snad bránil." zeptal se nevěřícně.
" Ne tati, jen jsem to nečekala." usmála jsem se.
" Tak na co čekáš, pojďte dovnitř ať nenachladnete, už se setmělo a je dost zima." hnala nás dovnitř máma.
" No, já už by jsem se měl vrátit domů." řekl nejistě Nick.
" Samozřejmě, necháte nás?" otočila jsem se na rodiče, kteří na nás pořád hleděli.
Jen přikývli a odcupitali pryč.
" Napíšu ti, zítra dopoledne zrovna něco nahráváme, tak se uvidíme až odpoledne, přijedu pro tebe, můžeme zajít na oběd a pak zajdeme k tomu doktorovi." pohladil mě po tváři.
" Vážně tam musím?" věděla jsem, že je to pro moje dobro, ale stejně.
" Mysli na něj.." usmál se a pohladil mě po mém, zatím plochém bříšku.
" Já vím." přitulila jsem se k němu a on mě objal.
Ještě chvíli jsme se tam objímali, pak se odtáhl.
" Uvidíme se a ty na to tolik nemysli." políbil mě na čelo a šel.
Ještě než odjel mi zamával a pak už sjel z příjezdové cesty našeho domu.
Zalezla jsem domů. Byla mi už děsná kosa. Ruce jsem měla červené z chladu.
"Debbie, zlato, můžeš sem na chvíli?" zavolala na mě máma.
" Jasně už jdu." odpověděla jsem a šla do obýváku.
Posadila jsem se ke krbu ve kterém plápolal oheň. Krásně hřál a rozmrazoval mé stuhlé ruce.
" Chtěla by jsem si s tebou promluvit."
" Jasně, poslouchám." odpověděla jsem.
" Jsi si vážně jistá tím, že s Nickem chceš být?" zeptala se.
" Je to dost vážné rozhodnutí a už jsi pár věcí udělělala bez rozmyslu...." narážela na to jak jsem se s ním vyspala a pak ho opustila.
" .......takže nechci, abys toho litovala." přisedla si ke mně na kožešinu a objala mě kolem ramen.
" Víš mami, dneska se toho tolik stalo, ani nevíš jak Denisse vyváděla, když mě tam viděla. Vlastně jsem ani nečekala, že mě pustí dovnitř. Docela dost jsem nad tím přemýšlela, věř mi. Víš co mě vede?" koukla jsem na ni.
Jen zakroutila hlavou.
" To Nick přišel s nápadem nastěhovat se k sobě, on se mě zastal před celou jeho rodinou, vzepřel se proti jeho vlastní matce a to jen kvůli mně. Vede mě jedno, jeho láska ke mně. Vždyť já si ho ani nezasloužím." usmála jsem se bolestně.
Vždyť to byla pravda. Nezasloužím si ho. Tolik jsem mu ublížila.
" Ale neděláš to jen kvůli němu, že ne?" pohladila mě po rameni.
" Ne, dělám to kvůli tomu malému, ale hlavně kvůli sobě. Nevím jak jsem to bez něj mohla vydržet. Mami, je mu sedmnáct a uvažuje jako dospělý. On je ve všech směrech tak dokonalý, zaslouží si někoho daleko lepšího než jsem já." Tu poslední větu jsem zašeptala a hlavu položila na mamčino rameno."
" Jsem ráda, že jste šťastní. A ještě něco, co doktor?" zeptala se. A je to tady.
" No však víš, byla jsem u něj chvůli tomu potvrzení, říkal, že kdyby něco mám přijt hned, jinak jsem tam objednaná za měsíc, ale dneska mi tak nepříjemně škublo v břichu a navíc u Jonasů jsem omdlela."
" Ach zlato a nestalo se ti nic?" odhrnula mi vlasy z čela.
" Ne, Nick se o mě postaral. Zítra, tam půjdeme, asi dostanu nějaké prášky." usmála jsem se nepřítomně.
" Spolu?" zeptala se.
" No, jo. Půjde jako psychická podpora." zašklebila jsem se.
" Tak fajn, běž už spát, je pozdě."
" Tak jo, jsem unavená, dobrou noc." zvedala jsem se.
" Dobrou." usmála se máma.
V pokoji jsem se převlékla, umyla jsem se v koupelně a lehla si do nadýchané postele. Už jsem chtěla zhasnout lampičku, když mi pípla SMSka na mobilu.
Pro sebe jsem se usmála, kdo to asi bude?
UŽ TEĎ MI CHYBÍTE, MOC SE TĚŠÍM AŽ BUDEME MOCT BÝT SPOLU POŘÁD. UVIDÍME SE ZÍTRA. DOBROU NOC, MILUJU VÁS, NICK.
Přišlo mi strašně krásné, když psal to slovo vás. Nevím proč, ale strašně mě to potěšilo.
Odepsala jsem mu, ať se krásně vyspí, že už se strašně těším až se uvidíme a taky to důležité, že ho miluju.
S tím jsem zaspala.
,, Debbie?Nicku?" zeptal se nevěřícně když nas viděl.
,, D-dobrý den pane Reymonde." zakoktal trochu Nick.
" Leyn, pojď sem honem, neuvěříš co se stalo!" zařval táta do domu.
Vzápětí se z domu vynořila máma. Když nás uviděla taky byla překvapená.
" Mami, tati...." došla jsem za nimi a Nicka při tom držela za ruku.
" ..spolu s Nickem jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do vlastního bytu a zůstaneme spolu." usmála jsem se nejistě.
Popravně, vůbec jsem nevěděla jak budou reagovat.
" To je skvělé děti, ani nevíte jak jsem rád, že jste si to spolu vyřešili." objal nás oba táta.
Teda, byla jsem v šoku.
" Debbie co se tak tváříš, snad si nemyslíš, že by jsem ti snad bránil." zeptal se nevěřícně.
" Ne tati, jen jsem to nečekala." usmála jsem se.
" Tak na co čekáš, pojďte dovnitř ať nenachladnete, už se setmělo a je dost zima." hnala nás dovnitř máma.
" No, já už by jsem se měl vrátit domů." řekl nejistě Nick.
" Samozřejmě, necháte nás?" otočila jsem se na rodiče, kteří na nás pořád hleděli.
Jen přikývli a odcupitali pryč.
" Napíšu ti, zítra dopoledne zrovna něco nahráváme, tak se uvidíme až odpoledne, přijedu pro tebe, můžeme zajít na oběd a pak zajdeme k tomu doktorovi." pohladil mě po tváři.
" Vážně tam musím?" věděla jsem, že je to pro moje dobro, ale stejně.
" Mysli na něj.." usmál se a pohladil mě po mém, zatím plochém bříšku.
" Já vím." přitulila jsem se k němu a on mě objal.
Ještě chvíli jsme se tam objímali, pak se odtáhl.
" Uvidíme se a ty na to tolik nemysli." políbil mě na čelo a šel.
Ještě než odjel mi zamával a pak už sjel z příjezdové cesty našeho domu.
Zalezla jsem domů. Byla mi už děsná kosa. Ruce jsem měla červené z chladu.
"Debbie, zlato, můžeš sem na chvíli?" zavolala na mě máma.
" Jasně už jdu." odpověděla jsem a šla do obýváku.
Posadila jsem se ke krbu ve kterém plápolal oheň. Krásně hřál a rozmrazoval mé stuhlé ruce.
" Chtěla by jsem si s tebou promluvit."
" Jasně, poslouchám." odpověděla jsem.
" Jsi si vážně jistá tím, že s Nickem chceš být?" zeptala se.
" Je to dost vážné rozhodnutí a už jsi pár věcí udělělala bez rozmyslu...." narážela na to jak jsem se s ním vyspala a pak ho opustila.
" .......takže nechci, abys toho litovala." přisedla si ke mně na kožešinu a objala mě kolem ramen.
" Víš mami, dneska se toho tolik stalo, ani nevíš jak Denisse vyváděla, když mě tam viděla. Vlastně jsem ani nečekala, že mě pustí dovnitř. Docela dost jsem nad tím přemýšlela, věř mi. Víš co mě vede?" koukla jsem na ni.
Jen zakroutila hlavou.
" To Nick přišel s nápadem nastěhovat se k sobě, on se mě zastal před celou jeho rodinou, vzepřel se proti jeho vlastní matce a to jen kvůli mně. Vede mě jedno, jeho láska ke mně. Vždyť já si ho ani nezasloužím." usmála jsem se bolestně.
Vždyť to byla pravda. Nezasloužím si ho. Tolik jsem mu ublížila.
" Ale neděláš to jen kvůli němu, že ne?" pohladila mě po rameni.
" Ne, dělám to kvůli tomu malému, ale hlavně kvůli sobě. Nevím jak jsem to bez něj mohla vydržet. Mami, je mu sedmnáct a uvažuje jako dospělý. On je ve všech směrech tak dokonalý, zaslouží si někoho daleko lepšího než jsem já." Tu poslední větu jsem zašeptala a hlavu položila na mamčino rameno."
" Jsem ráda, že jste šťastní. A ještě něco, co doktor?" zeptala se. A je to tady.
" No však víš, byla jsem u něj chvůli tomu potvrzení, říkal, že kdyby něco mám přijt hned, jinak jsem tam objednaná za měsíc, ale dneska mi tak nepříjemně škublo v břichu a navíc u Jonasů jsem omdlela."
" Ach zlato a nestalo se ti nic?" odhrnula mi vlasy z čela.
" Ne, Nick se o mě postaral. Zítra, tam půjdeme, asi dostanu nějaké prášky." usmála jsem se nepřítomně.
" Spolu?" zeptala se.
" No, jo. Půjde jako psychická podpora." zašklebila jsem se.
" Tak fajn, běž už spát, je pozdě."
" Tak jo, jsem unavená, dobrou noc." zvedala jsem se.
" Dobrou." usmála se máma.
V pokoji jsem se převlékla, umyla jsem se v koupelně a lehla si do nadýchané postele. Už jsem chtěla zhasnout lampičku, když mi pípla SMSka na mobilu.
Pro sebe jsem se usmála, kdo to asi bude?
UŽ TEĎ MI CHYBÍTE, MOC SE TĚŠÍM AŽ BUDEME MOCT BÝT SPOLU POŘÁD. UVIDÍME SE ZÍTRA. DOBROU NOC, MILUJU VÁS, NICK.
Přišlo mi strašně krásné, když psal to slovo vás. Nevím proč, ale strašně mě to potěšilo.
Odepsala jsem mu, ať se krásně vyspí, že už se strašně těším až se uvidíme a taky to důležité, že ho miluju.
S tím jsem zaspala.

ty to píšeš, opisuješ nebo kopíruješ?