11. Díl- Hero

14. června 2010 v 20:01 | Anďa |  ff-Hero

11.Díl


"Díky, vážím si toho." taky se mi podívala do očí.
Z galerie jsme vyšli celí vysmátí, protože ten poslední obraz nás dostal, mě teda určitě.  Procházeli jsme městem až jsme došli k řece.
"Tady jsem ten obraz kreslila." šla blíž a mě vedla s sebou. Docela se to tomu prostředí podobalo, bylo to krásné, proto jsem se divil, že tu nikdo není. Sedli jsme si na lavičku a nic neříkali.
Ani nevím jak dlouho jsme tam byli, ale bylo už pozdní odpoledne a začalo se dost znatelně ochlazovat, tak jsme šli zpátky k ní domů. Jo, už to byl jen její domov.

O 2dny později

"Jdu se okoupat." hlásila a vešla i s ručníkama do koupelny. Já jen pokýval hlavou a díval se zase na televizi. Po chvilce jsem vstanul, že si zajdu už umýt zuby, zrovna jsem chtěl otevřít, když jsem si vzpomněl, že Suz ještě nevylezla a v tu ránu se dveře otevřely.
"Ou.." vyjelo ji z úst, když mě uviděla. Byla jen v ručníku a kapičky vody ji z vlasů skapávaly na ramena.
"Promiň, já jsem zapomněl, že se sprchuješ, chtěl jsem jen, umýt si zuby, ale pak jsem si vzpomněl, že tam jsi ty." snažil jsem se říct a podařilo se, i když trochu nesouvisle. Oči mi pořád klouzaly dolů, měl jsem nutkání sledovat ty kapičky, které ji stékaly do výstřihu. Jen se nervozně usmála.
Nevím čím, jsem v tu chvíli myslel, ale mozek to určitě nebyl. Než stačila něco říct, tak jsem jí dal malou pusu. Až když jsem si to uvědomil, vyděšeně jsem se na ni podíval. Vyvaleně mě sledovala, ale nic neřekla. Radši jsem se rychle sebral a odešel se zavřít do pokoje.
Joe ty blbče, taky všechno pokazíš!!Nadával jsem si. Jsem to, ale fakt debil. Po minutě jsem se rozhodl jít zpátky dolů a omluvit se, nejsem přece srab. Už byla převlečená v pyžamu, které tvořil obrovský dress a krátké šortky. Zvláštní kombinace, ale bylo to roztomilé.
Joe! Napomenul jsem se.
"Suz?" řekl jsem opatrně. Když mě uslyšela vstala z gauče.
"Chci se omluvit, za tamto." poškrábal jsem se na krku.
"To je dobrý, možná jsem si uvědomila, že k tobě cítím něco víc, než jen přátelství." usmála se a popošla ke mně.
"To né, byla to chyba, promiň mi to."
Jsi debil, debil, debil!!!!Ona ti tu vyzná city a ty jí řekneš, byla to chyba!?
Ale zpátky to už vzít nešlo. Jen trošku sklonila hlavu a už se nesmála, pak ji ale zvedla.
"I tak je to v pohodě, nechal jsi se unést, když jsi viděl holku v ručníku, chápu." polkla jen a sedla si zpátky.
"Ne já jen...tak to není.." nedořekl jsem.
"Prostě to neřeš, jiné vysvětlení pak nevidím, ale nezazlývám ti to." oblapila si nohy rukama.
"Suzie..mrzí mě to." snažil jsem se to zachránit.
"Mě taky." bylo poslední slovo a více jsem z ni nedostal.
Umyl jsem si ty proklaté zuby a šel si lehnout. Spánek nepřicházel, tak jak jsem si myslel. Pořád jsem si to všechno přemítal v hlavě. Celý rozhovor, při té představě jsem si nadával, jakej jsem vůl a podobně. Pak jsem si vzpomenul na ten polibek, při něm jsem se musel pousmát. Byla to krátká a malá pusá, já si to však užil. Tolik jsem po tom toužil a teď to tak zkazím. Ještě jsem slyšel kolem půlnoci kroky, jak šla Suz spát do svého pokoje a pak už jsem konečně usnul.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1