10. Díl- NZS

14. června 2010 v 16:59 | Ladys a Anďa |  ff-Návrat zašlé slávy
Co na tohle říct?Pravdu.
,, Tohle je to nejhezčí, co mi kdo kdy řekl." měla jsem až slzy na krajíčku.
Jen se usmál a pohladil mě druhou rukou po tváři.
,, Ty brečíš?" zeptal se překvapeně, když mi jedna slza stekla po tváři.
,, Jo, to ty hormony, v poslední době je to děs, furt brečím, nebo jen jím pátý přes devátý a ty tomu ještě přidáš." zasmála jsem se a stekla mi druhá slza.
Jemně ji setřel a vlepil mi malou pusu na líčko.
" Mm když je řeč o jídle, nemáš hlad?" zeptal se a na tváři se mu pohrával menší úsměv.
,, Teď si mě odhalil." zase jsem se pousmála.
" Tak fajn, něco ti donesu." řekl a už ho nebylo.
Na chvíli jsem zase zavřela oči, připadalo mi to, že tak na jednu minutu a už jsem cítila, vábící vůni.
,, Snad ti to bude chutnat, donesl jsem i sobě tak když tak poletíme na záchod oba." zasmál se a pomohl mi si sednout.
,, Au." trochu to se mnou škublo.
" Děje se něco?Co tě bolí?" vyděsil se zase na chvíli.
"To nic, jen trochu mi škublo tady." pohladila jsem se po břichu.
" Aaa to je v pořádku?"
" Já nevím, ale doktor říkál, něco o tom, že kdybych byla nějak zesláblá, nebo mě cokoliv bolelo mám k němu zajít, prohlédne mě a dá mi nějaké prášky." řekla jsem.
,, Aha tak tam zítra zajdeme, spolu." usměje se a podává mi tác s nějakou dobrotou.
,, Ne, tam už mě nikdo nedostane." nabodla jsem knedlík na vydličku.
,, Promluvíme si o tom později." vrhnul se na svou porci.
Bylo to vážně výborné, byla to nějaká máčka s knedlíkem. Ten talíř jsem skoro vylízala jaký jsem měla hlad. Moje porce byla asi stejně velká jako Nickova. Když jsem se podívala na něj, tak si mě s úsměvem prohlížel.
,, Co?" zeptala jsem se.
" Nic, jsem rád že ti to chutná, chceš zbytek mé porce?" usměje se ještě víc a už mi pod nos strká asi polovinu nedojedeného jídla.
" Nevadí ti to?Mám fakt hlad." převezmu si to od něj a dám mu prázdný talíř.
" Jistě že ne, nemám zas tak velký hlad a navíc ta porce byl dost velká." položil prázdný talíř na stůl.
,, Je to výborný!" dojídala jsem tu jeho porci.
" Kdo to dělal?" zeptala jsem se se zájmem.
"Já." usmál se.
"Ty umíš vařit?" nevěřila jsem vlastním uším.
" Jo, aspoň neumřem hlady až spolu budeme bydlet." zakřenil se.
"Páni." to bylo jediné na co jsem se zmohla.
" Fajn, takže tě odvezu domů a během zítřka se podívám na nějaké to naše bydlení."
"Ty to s tím bydlením myslíš opravdu vážně?" prostě jsem se musela zeptat.
" Ty to snad nechceš?" trochu posmutněl.
"Ne já jen, když jsem tu šla, čekala jsem, že mě vykopneš aaa...." zase jsem slzlela.
" Debbie nebreč." objal mě. Pořádně jsem se k němu přitulila.
Po tak dlouhé době ho cítit ve své blízkosti. Jeho vůni, teplo, vycházející z jeho těla. Nikdy jsem si to nepřiznala, teď už můžu, tak proč ne?
" Chyběl si mi." zašeptala jsem a pořádně jsem se k němu přitiskla.
" Ty mě taky, ale už budeme spolu, nenechám tě v tom rozumíš?Jsme na to dva, postarám se o vás oba, budeme rodina a později, když budeš chtít, se můžeme vzít." oddtáhl se a pohladil mě po vlasech.
" Chci." zašeptala jsem a zase se k němu přitulila.

V autě
,, Vlastně ani jsi mi neřekla co na to tví rodiče?" zeptal se po chvíli ticha.
,, No, byli trochu sklamaní, že jsem si nedala pozor, ale podporují mě." usmála jsem se.
,, Jo, ještě jsme nedořešili toho doktora, takže, proč tam nechceš jít?Je to snad kvůli tomu, že by jsem šel s tebou?" chudák, myslel si že je to kvůli němu.
" Ne, ale, to není normální doktor." namítla jsem
" A jaký jako?" nechápal.
"Je to gynekolog!" rozhodila jsem rukama, už nikdy do té ordinace nepáchnu a na to křeslo už vůbec.
" Ale já myslel, že tam ženy při těhotenství chodí." zase nechápal.
"Jo to jo."
" Tak v čem je problém?"
" Ty nevíš jaké to tam je, nikdy si tohle podstoupit nemusel a ani muset nebudeš." argumentovala jsem.
" To je to vážně tak hrozný?" zastavil před naším domem, vypl motor a podíval se na mě.
" Ještě neříkej, že nevíš jak to tam probíhá." zabořila jsem hlavu do sedačky.
Chvilku bylo ticho.
" Vypadám snad na to, že by jsem to věděl, nebo tam někdy byl?" řekl po chvíli.
" Já tam prostě nechci chápeš? Nevím jestli je ostatním holkám příjemné vyslíkat se do naha před 30 letým doktorem, ale mě teda rozhodně ne." koukala jsem před sebe.
" Vyslíkat do naha?" zeptal se překvapeně.
" To jako úplně?" nevěřil.
" Jo, celou spodní část oblečení, včetně spodního prádla, pak si tam musíš jít sednout na takové hnusné křeslo. Nahá, chápeš?On se bude na mě dívat, nebo spíš do..." nedořekla jsem a otřásla jsem se hnusem při tom pomyšlení. Tak strašně jsem se přemáhala tam jít už před tím. Podruhé to už nedám.
" A-aha...to se tolik stydíš?"
" Hele, něco jiného bylo, když si mě viděl ty, nebo třeba Joe, ttohle, ono je to tak odporný."
" Joe?" zabodl do mě své oči.
" Jo Joe, nemusím ti snad vysvětlovat jak jsme došli k tomu, že jsem před ním ležela nahá." řekla jsem s troškou sarkazmu.
Jen zatřepal hlavou a koukl se před sebe.
" Mrzí mě, že je to pro tebe tak nepříjemné...." chytl mě za ruku.
"..,ale zkus myslet na něj, pomůže mu to a tobě se uleví." stiskl mi ji.
" Má nabídka, že tam půjdu s tebou, aspoň to čekárny, jako opora, jestli se to tak dá říct, stále platí." usmál se.
Chvíli jsem o tom přemýšlela.
Než oběhl auto a pomohl mi vystoupit. Trochu mě přidržoval, protože jsem byla pořád dost slabá a mé nohy byly nestabilní.
Zavřel dveře a obejmul mě kolem pasu.
,, Miluji Tě." pohladíla jsem ho po kudrlinkách.
Usmál se a pohladil mě po tváři.
" Miluji Tě." přejel mi po zádech a přiblížil mě k sobě.
Už jsme se skoro políbili, když v tom se otevřely dveře od našeho domu.
 


Komentáře

1 LemoneQ* LemoneQ* | Web | 14. června 2010 v 17:08 | Reagovat

krásny blog :) určo kukni náš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1