close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

10. Díl- DŠ

13. června 2010 v 16:07 | Anďa |  ff-Druhá Šance
V nemocnici ležela asi ještě 2 týdny. Konečně dostávala zdravější barvu. Ovšem pořád tu byl jeden a ten samý problém. Bála se všech mužů, kteří k ní byli blíž jak na metr a půl, kromě mě. Musel jsem se poradit s odnorníkem, ten mi poradil, abych s ní byl co nejvíce. Dovezli mi na její pokoj postel, protože jsem tam i přespával, když ji však odpojily ty hadičky, moje postel byla k ničemu, byl jsem s ní, pořád a to doslovně.
Měli k ní přístup pouze doktorky, žadný chlap, ani doktor na ni nesměl šáhnout. Sám psycholog to doporučil, když viděl v jakém je stavu. Její strach opadával, ale jelikož pořád ležela, neměl jsem to jak otestovat.Doufal jsem, že ji to nepoznaméná napořád.
Jednou odpoledne, když spala jsem se vydal koupit jí něco na sebe. Do toho ,,domu hrůzy" jak to sama nazývala jsem radši nešel. Pokud jde o jejího tátu, zavřeli ho, Ang pouze podepsala nějakou výpověď a byla ji zkontrolovat soudní lékařka, aby to mohla dosvědčit a pak ho jednoduše zavřeli do vězení. Od té doby jsme o tom nemluvili. Nerada o tom mluvila, všechno co chtěla mi řekla, ni víc jsem z ní nedostal a respektuji to. Kdo by se o takovýchle vzpomínkách chtěl vybavovat.
Když nad tím tak přemýšlím, nemá vůbec nic na sebe, kromě té noční košile, kterou ji stejně seberou až ji pustí. A navíc, měl jsem potřebu ji něco koupit, jen tak.
Maj tu dost obchodů.
Zalezl jsem hned do toho prvního, který tam byl a začal se přehrabovat mezi hromady džínů. V modě jsem se celkem vyznal, ale teď přiznávám, nevěděl jsem si rady.
,, Můžu vám nějak pomoct?" ozvalo se za mnou.
Když jsem se otočil uviděl jsem milou postarší dámu, která se zeširoka usmívala.
,, No já......potřebuju koupit nějaké oblečení pro svou, ehm přítelkyni." oznámil jsem nejistě.
,, Ráda vám pomůžu." usmála se ještě víc, pokud to tedy bylo možné.

Strávil jsem tam asi 2 hodiny, ale nic mě nebolelo, jelikož jsem jen seděl na židli a pokaždé, když něco prodavačka-April donesla, buď jsem to odsouhlasil, nebo zavrhl.
Potom co jsem se s ní víc zakecal ze mě vypadlo, že Angie je vlastně v nemocnici a proto ji kupuju tolik věci a ona prohlásila, že v tom případe ji mám vybrát i nějaké spodní prádlo, aby měla v čem chodit. Když mě dovedla do toho oddělení, kde se to prodává, všechny ženské co tam byly si mě měřily zlostným pohledem až jsem se trochu bál.

Bylo 5 hodin a já vyšel konečně z toho obchodu a štrádoval si to do nemocnice. Těch tašek bylo nejmíň deset, ale nějak sem to pobral, byl to jen kousek.
Když jsem došel na pokoj Ang pořád spala a tak jsem tašky opatrně položil na mou postel a políbil ji na čelo. Nic......Zase jsem ji políbil, tentokrát na líčko. Zase nic.....
Už jsem se oddaloval, že to nemá cenu, když si mě najednou přitáhla za tričko a políbila.
Jenom malá pusa, ale bylo to, jako poprvé, naposledy mě políbila na letišti a od té doby co tu s ní jsem mi dá jen pusu na tvář, nikdy nic víc.
Tak krátký okamžík a přesto tak krásný. Když jsem otevřel oči, hleděla na mě, konečně jsem v jejich krásných modrých očich uviděl ty jiskřičky, které tam ty 2 týdny chyběly.
Usmála se. tak strašně by jsem jí teď chtěl políbit, ale ovládl jsem se.
Bál jsem se, že by to pro ni bylo už hodně a třeba by se mě pak začla bát.
,, Kde jsi byl?" prolomila to ticho.
,, No byl jsem, vlastně koupil jsem ti nějaké vědi." zakoktal jsem trochu.
,, Vážně?" nadzvedla jedno obočí.
,, Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit." řekl jsem vážně a posadil se na její postel.
Nic neřekla jen mi na to kývla a já spustil.
,, Až tě zítra pustí, odletíme do LA...."
,, Ty mě chceš opustit?" skočila mi do řeči a oči se jí plnily slzami.
Byla úplně vyděšená. Chtěla ještě něco říct, ale nenechal jsem ji.
,, Ne, řekl jsem odletíME. " zdůraznil jsem koncovku.
,, Poletí se mnou, nenechám tě tu." řekl jsem rychle.
Pořád na mě hleděla trochu vyděšeně.
Objal jsem ji a hladil ji od vlasů, směrem na záda a pořád takhle dokola.
,, Neopustím tě, v LA je moje rodina, která se na tebe moc těší, chci abys jela se mnou. Budeme spolu, pořád." šeptal jsem jemně a cítil, jak se pomalu uklidňuje.
Oddtáhla se a rozhodně se mi podívala do očí.
,, Miluju tě a chci s tebou letět." řekla a mnou projela vlna uvolnění a štěstí?
Jo štěstí, bylo to všechno domluvené, ale pořád zbylo jedno procento ze sta, že by se mnou nejela.
,, Taky tě miluju." odpověděl jsem ji
Zase se ke mně přitulila a spolu jsem ještě asu hodinu leželi a já ji vyprávěl o tom jaké to v LA je.
Najednou vyskočila.
,, Ukaž co jsi mi koupil." vypískla
Tak šťastná, konečně. Byla jak malé dítě....ty jiskřičky, musel jsem se pousmát nad jejím nadšením, ale byla to ona, byla šťastná, konečně.
,, Začal jsem pomalu ukazovat oblečení, co jsem sám prodavačce odsouhlasil.
Několik džinu, triček, sukní šatů a jiných věci. Byl jsem na sebe fakt hrdý, že jsem koupil tolik pěkných věcí.
Poslední taška, tušil jsem co v ní bude, spodní prádlo.
Když vytáhla první věc, byla trochu v šoku, trochu překvapená. Prvně jsem se bál, že se jí to nebude líbit, ale na konec se usmála a koukla na mě.
,, Díky..." řekla jen a trochu zrudla.
Bylo to děsně roztomilý, když to postupně vytahovala a opatrně si to prohlížela.
,, No-víš-jáá....totiž, nemáš tu nic na sebe a malinko jsem se spřátelil s prodavačkou , která mi to tak trochu vnutila, a tak jsem si řekl, proč ne.....no, v LA si stejně koupíš víc věci, je to jenom provizorní," dopověděl jsem, a musel jsem být rudý až za ušima.
Pak jsme si zase lehli a kecali, dokud jsme neusli.


TO BE CONTINUED
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1