Tak tady je nová ffka, v překladu Můj Nejlepší přítel, nebo Má Láska =)
Snad se vám bude líbit a napíšete nějaké komenty. Není těch dílů moc, jen 6, ale zato jsou docela dlouhé.
"Né Jacku, ty si debil!!!!!!Nesmíš, proč ji to kruci neřekneš?! Samanta tě miluje ty blbe, ty si fakt hňup!" skákala jsem na gauči a rozčilovala se nad Hvězdnou Bránou, miluju ten seriál, všech 200 dílů jsem viděla nejsmíň dvakrát.
"Crrr." zazvonil zvonek od dveří mého bytu. Šla jsem tedy otevřít.
"Jé ahoj Nicku, co ty tady?" usmála jsem se na něj, ale on mi úsměv neoplatil jako vždycky.
"Ahoj," řekl sklesle
"Crrr." zazvonil zvonek od dveří mého bytu. Šla jsem tedy otevřít.
"Jé ahoj Nicku, co ty tady?" usmála jsem se na něj, ale on mi úsměv neoplatil jako vždycky.
"Ahoj," řekl sklesle
"Děje se něco?" trochu jsem znervozněla a pustila ho dál.
"Ani ne, jen jsem přišel na návštěvu." smutně se usmál.
"Aha zrovna koukám na Hvězdnou Bránu, přidáš se?" snažila jsem se, ale něco mi nesedělo. Co se jen stalo?Jsme přátele už dlouho a poznám na něm, když se něco děje.
"Jasně." sedl si na gauč. Donesla jsem mu minerálku a k tomu balíček oplatků bez cukru. Oba máme cukrovku, možná proto si tolik rozumíme.
"Díky." usmál se a jednu si vzal.
Dala jsem si nohy do tureckého sedu a sedla si vedle něj.
"Hej vidíš to?On je takovej debil, proč jí to neřekne?" vztekala jsem se a smála se zárověň, když Jack pronesl zase nějakej ten svůj vtípek. Nick se taky občas zasmál, ale nebylo to uvolněné jako vždycky. Jindy jsme tu dokázali prosedět hodiny a hledět na ty největší pitominy světa.
Když seriál skončil, prostě jsem to nevydržela.
"Tak co se děje a neříkej, že nic, známe se už nějakou dobu a poznám, když nejsi ve své kůži." pohladila jsem ho po ruce.
"Jde o Karolínu." povzdychl si a za ruku mě chytl.
"Copak?" pořád spolu měli nějaké problémy. Kája je moje kámoška, vlastně to díky ní, jsem se s klukama seznámila, zatáhla mě totiž na jejich koncert. Vždycky byla šíleně zblázněná do Joea, ale začala chodit s Nickem, což mi moc nejde do hlavy. Nějakou dobu jsme spolu i bydlely, ale já si pak našla vůj vlastní, sice malý, ale útulný byteček. Máma bydlí v Dallasu a já jsem tady v LA na střední.
"Víš, myslím si, že má něco s Joem." koukl na mě utrápeně.
A je to tady, v tu chvíli jsem přestala dýchat.
"Jak jsi na to přišel?" zeptala jsem se roztřepeným hlasem.
"Jednou je ke mně hodná, skoro až vlezlá, pak o mě ani koutkem oka nezavadí a Joe, má předemnou tajnosti, vždycky jsme si všechno říkali, ale teď je odtažitý a občas v její přítomnosti, se chová divně." poškrábal se na krku.
Věděla jsem o vztahu Joea a Karolíny svoje, ale i přesto že je můj nejlepší přítel jsem mu to neřekla. Není to moje věc, nebudu žalovat, musí si to vyřešit mezi sebou a když je Karolína taková podvraťačka a táhne to s obouma, chudáci kluci, chudák Nick, Joe o tom ví.
"Nicku, Karolína s Joem nechodí, ona s ním spí." polkla jsem.
"To myslíš vážně?" ztuhl úplně.
"Vím to nějakou dobu, ale neřkla jsem ti to, protože se nechci plést do cizích věci, je to mezi vámi." řekla jsem smutně.
"Jak jsi na to přišla?" začly se mu nebezpečně lesknout oči.
"Byla jsem u ní jednou na návštěvě a tak nějak, prostě.......prostě jsem je viděla. Prosím odpusť, že jsem ti to neřekla, ale vážně...já, já nevím." když jsem viděla jeho utrápený a smutný obličej, chtělo se mi plakat. Nevěděla jsem co k tomu více říct. On ji měl moc rád, vím to, často jsme se spolu o vztazích bavili, teď vlastně vyplynulo, že ho jen využívala. Chodila s ním na večírky, různé akce, dostávala od něj drahé dárky. Myslím, ale, že jeho v tu chvíli ani nemrzely peníze co za ni utratil.
"Je mi to líto." objala jsem ho. Oba jsme seděli na gauči, já ho objímala a on se ke mně tulil. Možná je to trochu komické, ale i kluk jako on potřebuje trochu podpory.
"Chápu, že jsi mi to neřekla." snaživě se usmál a utřel mi slzy. Prostě jsem to nevydržela, bylo mi to líto, pláču pro něj, to on utrpěl bolest v srdci, ale místo něj pláču já.
"Nebreč už, to bych měl dělat spíše já ne?" pobaveně mi zvedl bradu.
"Promiň, vážně, moc mě to mrzí." snažila jsem se uklidnit. Fajn, na tyhle věci jsem trochu přecitlivělá.
"Máme pár dnů volno, nemohl by jsem tu zůstat s tebou?Víš, domů se mi moc nechce." poškrábal se na bradě.
"Ty můžeš kdykoliv, ale žádný horory." varovala jsem ho. Nesnáším horory, šíleně se po nich bojím a v noci nezamhouřím oka. To se na ně radši vůbec nedívám.
"Fajn, zajedu si pro věci, nepůjdeš se mnou?" podíval se s nadějí v očích. Ani se po tomhle nedivím, že nechce být sám, až potká Joea, jestli ho potká.
Nasedli jsme do jeho auta a ani ne za 10 minut jsme byli před jejich domem.
"Ani se mi tam moc nechce." zůstal sedět v autě.
"No ták, třeba tam nebude." snažila jsem se ho povzbudit.
"Jasně." zašklebil se, vysednul, otevřel dveře mě, chytl mě za ruku a už jsme šli do jejich obřího domu.
"Je někdo doma?" zavolal, ale nikdo se neozýval.
"Jé čau Nicku, Cat." dupal po schodech Joe do půlky těla neoblečený s nervozním úsměvem.
"Ahoj Joe." snažil se jak to šlo, ale mírně mi drtil ruku.
"Nicku, drtíš mi ruku." zašeptala jsem mu. Jen se omluvně usmál a stisk povolil.
"Nicku?Nickie, tady jsi, volala jsem ti." vyběhla Kája a vrhla se Nickovi kolem krku, pustila jsem jeho ruku, prošla kolem Joea a šla do kuchyně se napít. I když byl jejich dům tak velký, znala jsem ho dobře, nějakou dobu jsem u nich dokonce bydlela a s Nickovými rodiči vycházím dokonale. Občas mi připomínají ty mé.
V duchu jsem se musela ironicky zasmát, teď byli tak průhlední a i kdybych to Nickovi neřekla, musel by to vidět sám. Joe polonahý, Karolína tričko naruby a rozcuchané vlasy.
Nalila jsem si džus a sedla si ke stolu.
"Tys mu to řekla?" vyštěkl někdo za mnou.
"Promiň." hlesla jsem. Je moje kámoška, ale to co dělá není ani za mák dobré.
"Jak, řekni mi jak. Nejsi tak nevinná jak se tváříš, vím to moc dobře. Nevěřím, že jste s Nickem jenom kamarádi, beztak ho chceš jenom pro sebe, chceš slávu co má on, ale ta je moje rozumíš?On je můj, kliď se od něj dál!" řvala jak smyslu zbavená, tohle není moje kámoška. Kam se poděla?Já ji nepoznávám.
Položila jsem sklenici do dřezu a když jsem se otočila, stála těsně u mě. Měla podpatky, takže byla asi o 20 centimetrů vyší, i normálně je vyšší než já a teď z ní šla dokonalá hrůza.
Jen jsem covala dozadu a ona za mnou s rozzuřeným výrazem.
"Nick je můj nejlepší přítel, nechtěla jsem se do toho pléct, ale nenechám, aby s ním někdo jako ty zacházel jak s hadrem." řekla jsem trochu přiškrceným hlasem.
"Někdo jako já?" její zloba rostla.
"Jo, chováš se jak kráva Karolíno, oba je vodíš za nos." řekla jsem ji do očí a pak mi přiletěla facka až jsem se musela přidržet linky. Ona mi dala facku, taková síla.
"Zbláznila jsi se?" postavil se někdo přede mě.
"Ty se do toho nepleť to je mezi mnou a to čůzou, co si dovoluje mi říkat krávo?" řekla pohoršeně.
"Chováš se tak a teď jsme spolu oficiálně skončili." poznala jsem podle hlasu Nicka.
Čím víc se ta bolest stupňovala tím víc se mi hromadila krev v tělě. Měla jsem chuť ji na místě zmlátit.
"Cat není ti nic?" otočil se ke mně a odhrnul mi vlasy z líčka, které už muselo modrat, jelikož bolest přetrvávala.
"Já nejsem žádná čůza, c-co si to ty vůbec dovoluješ, tak pojď! Mlátit mě, když nejsem připravená to by se ti líbilo!" postavila jsem se před Nicka a měla chuť na ní teď hned skočit.
Jen se posměšně zasmála, ale to už jsem jí skočila na záda.
"Ty mi nemáš co nadávat." rvala jsem ji za vlasy a ona ječela tak, že přišel do kuchyně i Joe.
"Ty malá couro!" zapištěla a shodila mě na zem.
Pak mě popadly Nickovy ruce a ji ty Joeovy.
"Jaká couro? Nicku pusť mě, hned teď!Vyškrábu ji oči, té, té.....ježibabě, nikdo mi nebude takhle nadávat." vzpírala jsem se, ale on se ani nehnul. Byla jsem úplně rozčílená, slzy mi tekly už jen od hněvu, a té bolesti, jelikož moje tvář se začla ozývat pomocí pulzující bolesti v levém líčku.

Fuj ta Karolína je odporná!
:)).Rychle dalšíí.