A je tu den D, alespoň pro mě. Celý svět očekává návrat slavné zpěvačky. Ano, čeká na mě. Deborah Lynn Reymondovou, neboli Debbie Lynn. Největší pop-rockovou senzaci jedna-dvacátého století.
Zpívám od sedmi let. Už tehdy mě svět miloval. Dokud nenastal zlom a můj sen se rozplynul. V patnácti mě unesli a já žila celý rok v Himalájích. Uvězněná a týraná. Takhle mě tam našli. Dlouho jsem se z toho vzpamatovávala, ale teď jsem tady. Jsem zpět!
Celá nervozní, že po dlouhých dvou letech vstoupím na červený koberec, sebou šiju v limuzíně. Je to podobné jako kdysi a stejně jiné. Tehdy jsem byla rebelka. Dnes jsem dáma.
Kecky, které jsem nosila k šatům jsem vyměnila za krásné zlaté střevíce. Výrazné a extravagantní šaty vystřídaly dlouhé, elegantní nazelenalé šaty a moje růžové mikádo se změnilo v krásné, světlounce hnědé až blonďaté lokýnky těsně pod ramena.
Nikdy to nebude jako dřív, ale já budu pokračovat ve svém snu. Za ten rok, co jsem byla tam, jsem nehorázně zestárla. O to více si budu všeho vážit.
,, Slečno, jsme tu." oznámil řidič a mě tak vytrhl ze zamyšlení. Odpověděla jsem kývnutím. Nasadila jsem lehký úsměv, který jsem si doma cvičila, nebyl tak dokonalý a zářící jako před tím, ale nejsem schopna ze sebe vymáčknout nic většího.
Poslední pohled do zrcátkaa už se mé dveře otvíraly. Ladně vystoupím z limuzíny a pomalým krokem kráčím po koberci.
Blesky mě téměř oslepují, reportéři křičí jeden přes druhého.
Tohle je můj svět!
,, Slečna Reymondová na scénu!" Jo koberec jsem přežila a reportéry taky.
Jakmile jsem došla do haly, hned mě odvedli do zákulisí, jelikož jsem měla hned vystupovat. Celá tahleta akce, kde je pozvanej celý Hollywood a všichni slavní je vlastně kvůli mně.
Moje tréma stoupala nebezpečně vysoko, bylo to jak na mým prvním koncertu a ještě horší. Dva roky jsem nestála před publikem.
Hlas se mi za tu dobu dost změnil, nevím jestli k lepšímu, nebo k horšímu, ale vznikla spousta písní, které jsem sama napsala. Všechny byly pomalé, byla v nich všechna bolest, strach, smutek, všechno co jsem zažívala, když mě tam drželi.
Teď jsem měla vystoupit s písní, kterou jsem napsala jako první.
Jmenuje se Take a hand .
Rozezněly se první tony písně a já pomalým, uvážlivým krokem vstoupila do záře reflektorů. Očima jsem přejela publikum a můj pohled se zastavil na........
Ne, on přišel, to není možné, je tady!
Nikdo ani nedutal a já přistoupila k mikrofonu.
Do taktu jsem začala lehounce zpívat. Prožila jsem každý ton, každou notu. Ve výškách jsem procítěně přivírala oči.
NICK
Bože, byla tak krásná. Úplně jiná. Má nejlepší kamarádka. Dva roky jsem ji neviděl, ale nikdy jsem na ni nepřestal myslet.
Vždyť jsem ji miloval, jak bych taky mohl.
Všichni přítomní na ni hleděli s pusou do kořán, když krásně vyzpívala výšky s úžasnou barvou hlasu.
Taky jsem nevnímal nic, kromě jí. Ovšem jedno mi neušlo, to jak se na ni dívá Joe. Bože jen to ne.
Když píseň skončila, začala oslava. Debbie chodila od jednoho člověka k druhému a skromně vyslechla všechny gratulace, až došla k nám.
Začal jsem být mírně nervozní a jestli ona taky, nešlo to nan ní vidět.
,, Ahoj kluci!" pozdravila s mýma dvouma bratrama si podala ruce,
,, Čau Nicku." usmála se a já myslel, že taju.
,, A-ahoj." trochu jsem zakoktal a podal ji ruku.
Ona však udělal úplně něco jiného. Skočila mi kolem krku. Slyšel jsem jak popotáhla.
,, Tolik jsi mi chyběl, musímw někam zajít, třeba na kafe a ty mi povíš co všechno si dělal" řekla roztržitě, když se mě pustila.
Paparazzi měli rej, jak jinak.
,, Páni vyrostl jsi!" zachichotala se a po tváři ji stekla slza. Pohotově jsem ji setřel a projel ji očima od hlavy až k patě.
,, Jo, to ty taky." usmál jsem se.
DEBBIE
Celý večer jsem pak byla s ním a s klukama. Blbli jsme, no a prostě se bavili.
Odbyla půnoc a já tam zůstala sama s Joem a Nickem. Kevin šel domů spolu s rodiči a Danielle a ostatní už začali odcházet kolem jedenácti.
Seděli jsme na podiu a mlčeli.
,, Tak fajn, jdem domů ne?" zívla jsem.
,, Jo dobrý nápad." řekl Joe a už mi podával ruce abych mohla zeslést.
Všimla jsem si, že si mě nějak víc všímá, ale co, kašlu na to. Nikdy jsme se spolu nějak extra nebavili. Když jsme se spolu s Nickem scházeli, tak většinou někde venku, nebo u nás doma.
Nasedli jsme do limuzíny a já dala pokyn, aby nás řidič dovezl ke mně domů.
,, Pojedeme k nám. Máte to dost daleko, tak u mě přespíte, jestli vám to nevadí." koukla jsem nejdřiv na pravo, kde seděl Joe a pak na levo, kde seděl Nick.
Oba jen kývli.

jj asný.. já vím..
A tamten budeš rušit??